„Někdo by čekal, že stromy oslabené extrémním loňským suchem nebudou letos plodit, aby šetřily síly,“ říká krajský ředitel Lesů České republiky Ludvík Řičář. „Opak je ale pravdou. Lesy šly do květů a do plodů jako v málokterém jiném roce. Laicky řečeno se tak stalo proto, aby stromy měly po extrémním loňském suchu zaručeno, že zůstanou jako přírodní druhy zachovány.“
Lesníci se obávali, aby po deštivém jaru neuhodila opět tropická vedra, doprovázená nedostatkem vláhy. „Ale ani v létě nepřišlo žádné období sucha,“ upozorňuje Řičář. „Z našeho pohledu je letos skvělé počasí.“
Chladnější a deštivé jaro a léto neprospívalo rozmnožování hmyzích škůdců. Lesům se tak vyhnula kůrovcová kalamita, jež po loňských vedrech hrozila. Vláha pomohla houbám. Například hřiby rostou v Libereckém kraji bez přestávky skoro tři měsíce.
V minulých dnech na některých místech jakoby explodovaly. „Nadprůměrná je letos také úroda malin, ostružin a borůvek,“ dodává Řičář.
Devět kilo hřibů v batohu
Hana Svobodová z Tanvaldu musela na začátku týdne rozložit na sušáky na prádlo prostěradla, aby měla kam dát nasbírané houby. „Náš syn se svou dívkou donesli v pondělí v koši a batohu asi devět kilo hřibů,“ prozrazuje Svobodová.
„Druhý den šli do Jizerek i s dědou a dohromady našli dvacet čtyři kilo hřibů. Děda chodí na houby skoro sedmdesát let a tvrdí, že něco podobného ještě nikdy nezažil. Snad jenom rok 1962 se podle něj blížil obrovským množstvím hřibů letošnímu roku.“
Po pondělku už Svobodovi neměli sílu, aby úterní hromadu hřibů zpracovali a odvezli je příbuzným a známým do Hradce Králové.
Úspěšný rok očekává sadař Miloš Thoř z rodinné farmy v Pěnčíně v Českém ráji. „Švestek se sice kvůli mrazům na konci dubna urodilo málo, ale jabloně kvetly naštěstí až později,“ vysvětluje Thoř.
„Dostatek vody jim prospívá, jablka budou letos pěkně velká, což se týká také menších odrůd Gala a Šampion. Jablka jsou navíc hezky čistá, bez strupů.“
Thořovi se věnují také včelaření, podobně jako Svobodovi. „Medu máme letos určitě víc než než loni,“ podotýká Thoř. Svobodová přitakává. „Tenhle rok je na med velmi dobrý,“ tvrdí.
Tam, kde švestky kvetly v době, kdy nemrzlo, se stromy prohýbaly pod jejich vahou. „Tak obsypanou švestku jsem u svého domu ještě nezažil,“ prohlašuje Stanislav Voháňka ze Stráže nad Nisou. „Není ještě moc vysoká, měří tak tři metry. Sklidili jsme ale z ní třicet kilo krásně velkých sladkých švestek.“
