Kamil Andres zrestauroval za dvacet let práce dvacet betlémů. Ostatně, právě pro liberecké muzeum nedávno restauroval cenný Metelkův betlém.
„Pracoval jsem v muzeu jako dokumentátor. Jezdili jsme po betlémech a mapovali je. Když tak vidíte ty betlémy a povídáte si s lidmi, kteří je vytvářejí, tak to na vás tak nějak přejde. Udělal jsem si tedy také svůj malý betlémek,“ vyprávěl Andres.
Později se stalo to, že třebechovický Proboštův betlém byl prohlášen za národní kulturní památku a najednou se zjistilo, že v celé zemi není nikdo, kdo by ho mohl opravovat.
„Protože na památce může pracovat jen licencovaný restaurátor a tady nebyl nikdo, kdo by licenci na restaurování mechanických betlémů měl,“ řekl Andres.
„Tak jsem se začal zdokonalovat. Chodil jsem do školy a musel jsem si udělat oprávnění. Bylo to náročné, protože v České republice není obor restaurátor mechanických betlémů.“
Betlém na zámku v Telči opravoval tři roky
Svému poslání se věnuje přes dvacet let. „Už mám za sebou dvacet zrestaurovaných mechanických betlémů. V Telči na zámku jsem dělal na betlému tři roky, stejný čas zabraly také Metelkův a Hudcův betlém. U těch větších betlémů to zhruba takhle nějak časově vychází. Během roku dělám tak dva betlémy současně,“ popsal restaurátor.
Nemá rád, když se na něj spěchá. „Když se na restaurování použijí peníze z grantů, tak vám klidně řeknou – za rok to musí být hotové. To je úplné neštěstí, spěchá se a používají se různé rychleschnoucí záležitosti. Já na restaurování používám přírodní materiály, chodím do lesa a sbírám si pryskyřici. Dělám tak, jak se pracovalo dřív,“ podotkl Andres.
Než začne betlém restaurovat, chodí kolem něj tak dva měsíce a snaží se naučit přemýšlet tak, jak přemýšlel jeho tvůrce.
„Restaurátor musí mít koňskou dávku trpělivosti. Žádné dva mechanické betlémy nejsou stejné. Jeden měl vrtačku a druhý ne, tenhleten používal provázky, zatímco druhý řemínky,“ objasnil.
„Je úžasné vidět, co dokázali obyčejní lidé bez strojírenského vzdělání vytvořit. A dodnes to funguje, některé betlémy jsou v provozu třeba sto let.“
Každý betlém je pro Andrese svým způsobem výzvou. „Jsem za to ale rád. Dělám svou práci, která je mi zároveň koníčkem. Co může být krásnějšího?“
