Věra Plívová-Šimková se pohybuje převážně jen v rodinném kruhu a že by ji bylo možné dostat z Chuchelny, kde bydlí prakticky celý život, nevěřila ani její dcera Kateřina Priščáková.
Věra Plívová Šimková Narodila se 29. května 1934 v Lomnici nad Popelkou, většinu života bydlí v Chuchelně u Semil. V letech 1952-57 studovala režii na FAMU u Bořivoje Zemana. Natočila například filmy: Láska ve třech podobách (1955), Lišáci, Myšáci a Šibeničák (1970), Přijela k nám pouť (1973), Páni kluci (1975), Krakonoš a lyžníci (1981), Nefňukej, veverko! (1988) Kruh (2001). |
"Zkoušela jsem ji přemlouvat, ale nechtěla nikam jet. To by se musel stát zázrak," říkala ještě odpoledne. Režisérku totiž trápí jedna z nejzrádnějších nemocí - deprese.
Krátce po půl šesté však Věra Plívová-Šimková k velké radosti a překvapení všech dorazila spolu s rodinou svého syna, starosty Chuchelny Tomáše Šimka.
"Kdybyste to viděli, násilím mě oblékali," postěžovala si s úsměvem režisérka Plívová Šimková.
Hned za ní zamířily delegace gratulantů, mezi kterými byli vedle představitelů hlavních rolí z filmu Lišáci, Myšáci a Šibeničák také herečka Jiřina Bohdalová nebo režisér Zdeněk Zelenka.
Byla jsem mučitelka, směje se režisérka
Režisérka pak v kině s přáteli a diváky film zhlédla a přes půl hodiny pak spolu s dramaturgyní Marcelou Pittermannovou a s herci vzpomínala na natáčení.
Přítomný Zrzek (Zdeněk Tůma), Dýmáček (Milan Bakeš) a Barborka (Blažena Hendrychová) si postěžovali, že jim byla při natáčení často zima. Film se odehrává v zimě a často se v něm objevují koně i bitky nejen mezi kluky. "Je pravda, že v tomto směru a možná i v jiném jsem režisérka mučitelka," usmívala se Plívová-Šimková.
Prozradila také, že si v "Lišácích" zahrály její děti. "Katka je tam jako komparz a Toník je ten mrňavý klučina na nočníku. No vidíte, kam to z toho nočníku dotáhl," smála se režisérka.
Nechtěla ani obědvat, vzpomíná na natáčení Kraus
Mezi umělci, kteří se v sobotu v Semilech poděkování Věře Plívové Šimkové účastnili, nechyběl ani herec a moderátor Jan Kraus. Pod jejím vedením si poprvé zahrál ve dvanácti letech ve filmu Káťa a krokodýl. "Režisérů, kvůli kterým bych někam vyrazil, tolik není," řekl.
Na Věru Plívovou-Šimkovou zavzpomínal jako na citlivou režisérku se smrtelným pracovním tempem.
"Ona třeba nechtěla obědvat. Říkala, že jsme jedli před chvílí. To myslela snídani. Byla v zápalu práce, milovala práci, a pak ještě měla jednu věc a tu dnes ocením daleko víc než tehdy. Měla talent vybrat děti. To se nechci vrtět na sobě, ale rád se tam připočtu. Ten talent dnes moc režisérů nemá," poznamenal Kraus.
