„Ani ne za jednu generaci nebude toto řemeslo nikdo dělat,“ obává se jablonecký...

„Ani ne za jednu generaci nebude toto řemeslo nikdo dělat,“ obává se jablonecký řezník Jiří Nový. | foto: Martin Trdla, MF DNES

Firmy zoufale shání řezníky. Řemeslu hrozí, že zanikne

  • 13
Firmy dlouhé měsíce hledají vyučené řezníky. Řemeslo, které potřebuje většina lidí, je v Libereckém kraji před vážným problémem. Odborníci na výrobu šunky, klobás nebo salámů odcházejí do důchodu, za hranice nebo za jinou prací a mladí se na řezníka učit nechtějí.

V ročníku frýdlantského učiliště, jediného, které v kraji vychovává řezníky, je pouhých šest učňů.

„Je to obrovský problém. Děláme to sami, bez lidí se nemáme šanci nijak rozšířit. Myslím, že ani ne za jednu generaci nebude toto řemeslo umět a chtít dělat nikdo,“ obává se jablonecký řezník Jiří Nový, který má výrobnu na sídlišti Šumava.

Sám zastává práci pro dva

Jeden z oslovených řezníků kvůli mnohaměsíčnímu marnému hledání pomocníka dokonce vážně zvažuje zavření výrobny. Přestál sérii nařízení nadiktovaných Evropskou unií, které musel splnit a draze zaplatit.

Vyrovnává se s byrokratickými požadavky a ustavičnými kontrolami. Teď musí ještě sám zastat práci, které je v jeho výrobně pro dva. Vstává v půl třetí ráno a denně dře i víc než dvanáct hodin. Kdyby onemocněl, výroba by se zastavila.

„Je to zatím v mém podnikání nejkritičtější situace. Je to na krach. Řezníci mi za poslední roky odešli do Holandska, Norska nebo Irska. Šli za většími penězi. Nemohl jsem jim je dát, protože by pak výrobky byly neúnosně drahé. Pokaždé jsem ale dokázal najít náhradu. Teď se to už půl roku nedaří,“ svěřil se řezník z Liberecka, který si z obavy před konkurencí nepřál uvést jméno (redakce ho zná).

Nabízí plat 25 tisíc, ubytování zdarma. Na úřadu práce má už řadu měsíců inzerát. Bez úspěchu. „Vůbec nikdo nepřišel,“ říká. „Asi je to dobou. Kdyby děti ve škole řekly, že chtějí být řezníkem, ostatní se jim vysmějí. A školy berou děti i se čtyřkami, i když by byly na učňáku šikovné a nakonec by našly i lepší uplatnění,“ přemítá řezník.

Hledá se jedenáct řezníků

Úřad práce v Libereckém kraji eviduje požadavky čtyř firem a dvou živnostníků, kteří hledají celkem jedenáct řezníků. „Z toho pět v okrese Jablonec a šest v okrese Liberec,“ přiblížila mluvčí Úřadu práce ČR Kateřina Beránková. Řezník Jiří Nový má inzerát na úřadu práce rok. „Ještě se nikdo neozval. Je to nanic,“ řekl Nový.

Řada živnostníků shání řezníky jinak. Nový vážně zvažuje zřízení rekvalifikačního střediska s učebnou i praktickou částí pro lidi z úřadu práce. „Potíž je v tom, že na pracáku jsou často nezaměstnatelní. Nevím, jestli má vůbec někdo o tuto práci zájem,“ přemítá Nový.

Lidi na přípravu masa nebo výrobu uzenin marně hledají i řetězce. Poptávka po řeznících zní z reproduktorů Alberta v OC Nisa, pracovníky shání i Globus. „Hledáme dva nové kolegy – uzenáře a přípraváře,“ řekla Pavla Hobíková z tiskového oddělení společnosti Globus ČR.

Na řezníka je vypsané stipendium

Řetězec spolupracuje se školami a snaží se učně podchytit. Jenže těch je žalostně málo. O šest učňů se „popere“ řada firem. „V Liberci bohužel ani není speciální učiliště s řeznickými obory, nejbližší je až ve Frýdlantu,“ zmínila Pavla Hobíková.

Menší zájem o řemeslo podle ní tkví v tom, že děti i rodiče upřednostňují všeobecné vzdělání zakončené maturitou. „Přitom právě po absolventech učebních oborů je na pracovním trhu velká poptávka.“

Obor řezník uzenář spadá do stipendijního programu, kterým Liberecký kraj podporuje vybraná řemesla. Žáci dostávají motivační i prospěchové příspěvky.

„I přes stipendium je zájem o tento obor stále malý,“ přiznal vedoucí krajského odboru školství Leoš Křeček. Optimální počet je 24 učňů.

„Nemyslím, že by pomohla větší finanční motivace. Spíš to, aby si žáci dokázali budoucí uplatnění představit už na základní škole. Tam je ještě největší prostor pro další práci,“ myslí si Leoš Křeček.

V řemeslu vidí málokdo budoucnost

„Ve čtvrtek jsem náhodou objevil a přijal kluka, co se učil dva a půl roku ve Frýdlantě na řezníka a nechal toho. Na jatkách si z něj dělali spíš pomocnou sílu, neviděl v tom smysl. Budu se ho snažit vychovat a doufat, že zůstane,“ řekl Jiří Nový. Také on je přesvědčen o tom, že v řemeslu vidí málokdo budoucnost.

„Je smutné, kam se společnost posunula. V Plzni jsme byli ve třech třídách po asi dvaceti učních, dostávalo se tam z protekce. Dnes se asi už lidem nechce pracovat.“