Její vnučka chtěla slyšet pohádky. Tak je vymyslela a sepsala

  7:02aktualizováno  7:02
Když Irena Eliášová vodila svoji vnučku od 1. třídy do školy, vyprávěla jí příběhy. Každý den jeden. Pak přišla domů a začerstva povídání zapsala. A tak vznikla pohádková knížka, kterou v liberecké knihovně autorka spolu s kmotry vypustila do světa.

Spisovatelka Romka Irena Eliášová pochází z devíti dětí. Už v patnácti letech napsala divadelní hru Prstýnek, teď pracuje na sáze jedné romské rodiny. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

„Vlastně je to poprvé, co se pouštím do knihy pohádek,“ říká romská autorka, která žije v Mimoni. „Příběhy nejprve vycházely na pokračování v dětském časopise pro děti Kereka v češtině a v romštině. Jinak je to ale moje třetí samostatná kniha.“

K tomu, aby si vymýšlela příběhy, ji podle ní donutila vnučka. „Pokaždé chtěla vědět, co bude dál. Pak šla do školy a vyprávěla to spolužačkám a ty také chtěly znát pokračování. Dnes chodí do devítky a už se těší, že si knihu koupí. Pohádky už sice nečtou, ale byly u jejich zrodu,“ poznamenává.

Kniha Chci se vrátit do pohádky v sobě nese dva příběhy. V prvním se šestiletý odvážný chlapec Bélko Nadaral vypraví do podzemí za zlým čarodějem, který lidem ukradl noty a akordy, protože ho z hudby bolely uši.

V druhém je zase nespokojenému kuřeti Kolumbovi malý domácí dvorek, a tak se vypraví na cestu kolem světa. Doprovázejí ho přátelé želva, veverka, žabka a orel, který funguje jako letadlo. Dostanou se až na severní pól a zažijí příjemná a méně příjemná dobrodružství.

Kuře zjistí, že doma je nejlíp

„Nakonec všechno dobře skončí, jako ve všech správných pohádkách – Bélkovi pomůže hodná čarodějnice a on přinese lidem písničky zpět. A kuře se šťastně vrátí domů s poznáním, že doma je přece jen nejlíp,“ popisuje Eliášová.

Ta si sama zvolila ilustrátora Marka Štěpána. „Přizvala jsem ho ke spolupráci, protože kreslil obrázky už k seriálu v časopise. A moc pěkně. Je to jeho první kniha ilustrací.“

Na křest přizvala autorka i romistku Karolínu Ryvalovou, která právě překládá z romštiny její nejnovější román. Eliášová se v něm pustila do historie. „Píšu ságu jednoho rodu Romů od dob Marie Terezie až do 19. století. Zatím ale nevím, kdy kniha vyjde, protože překladatelka je teprve na začátku, a pak musíme najít někoho, kdo román vydá,“ míní.

Třiašedesátiletá spisovatelka původem z romské osady v obci Nová Dedina na jihozápadním Slovensku žije od svých deseti let v Česku a publikovat začala až ve svých čtyřiapadesáti letech. Nejprve v češtině a pak i v romštině.

„Vždycky jsem se věnovala psaní, vycházely mi povídky a básně v časopisech, ale na knihy nikdy nebyl čas. Dostala jsem se k tomu až když děti byly velké,“ líčí Eliášová.

První kniha se jmenovala Naše osada

Do literárního světa pronikla už s první knihou Naše osada v roce 2008 ze života Romů. Čtenáře nalákal už úryvek z chystané publikace, který se v roce 2007 dostal do knihy vítězných textů romských a neromských autorů Devla, devla!

V roce 2008 vyšla avizovaná kniha Naše osada s podtitulem Smutné, veselé i tajemné příběhy Romů. Spolupracuje s Kruhem libereckých autorů a přispívá do jím vydávaného Kalmanachu.

Její první díla vznikala v češtině, ale vloni poprvé vznikla novela Slunce zapadá už ráno v romském jazyce. „Nebylo to pro mě lehké, nikdy jsem nechodila do romské školy. Romsky sice mluvím, ale nepíšu, navíc i v romštině jsou rozdíly podle toho, ze které části Slovenska jste. Takže jsem si na pomoc vzala slovník. Hodně mi pomohli i romisté, kteří po mně opravovali chyby,“ přiznává autorka.

Pomohla jí i liberecká knihovna, která její pohádky vydala, a město Liberec a Liberecký kraj, které na ni přispěly.

„S Irenou Eliášovou spolupracujeme už řadu let. Vydali jsme i její první knihu Naše osada,“ říká ředitelka liberecké knihovny Blanka Kovalinková. „Knihu pohádek doporučuji. Jsou hezké, barvité a psané rázovitým stylem, který jsme nijak neměnili.“

Nejčtenější

Badatelé objevili štolu, která zřejmě vede k nacistickému testovacímu bunkru

Podzemní kryt a bunkr (Rychnov u Jablonce)

Badatelé, kteří pátrají v Rychnově u Jablonce nad Nisou po podzemním nacistickém testovacím bunkru zbrojní továrny...

Ledař si postěžoval na nízkou mzdu svou i kolegů, ve firmě hned skončil

Osm ledařů se obrátilo se žádostí na zvýšení platů na vedení Sportparku v...

Rolbař libereckého Sportparku, který si za sebe a své kolegy v MF DNES posteskl na podprůměrné platy, u firmy druhý den...

Lesníci obnaží zříceninu hradu Trosky. Skály bez stromů chtějí ekologové

Rekonstrukce silnice z Borku do Troskovic přišla Liberecký kraj na 42 milonů...

Hradní věže Panna a Baba vystoupí ze zajetí stromů a dají najevo ještě důrazněji svůj majestát. Stejně jako celé...

V Liberci dojezdily jako poslední na světě tramvaje T2

Tramvaj ČKD T2 č. 133 z roku 1958

Konec slavné éry. Tak mluví celý svět, jehož zrak se na jeden den upřel k Liberci. V sobotu 17. listopadu zde dojezdily...

Výroba v autoprůmyslu se zmenšila, firmy v Libereckém kraji propouštějí

Klimatizační jednotky vyrobené v Densu jsou používány ve vozech značek VW, BMW,...

Několik firem, které vyrábějí komponenty do aut v Libereckém kraji, snížilo výrobu, zastavilo nábor nových pracovníků...

Další z rubriky

Psychiatrie liberecké nemocnice se stěhuje, otevře poradnu pro psychotiky

Pro potřeby psychiatrie se nyní přestavuje budova naproti liberecké porodnici....

Někdy jsou na pokojích i po pěti a sociální zařízení mají na chodbě. Kvůli nedostatku prostor musejí být někdy pacienti...

Jablonecké muzeum vytvořilo trikoloru ze skleniček. Vzdává hold designu

Na výstavě nazvané Dva v jednom je kolem 400 exponátů ze sbírek jabloneckého...

Do barev trikolory se zahalily sály jabloneckého Muzea skla a bižuterie. Jako dárek ke sto letům republiky přichystalo...

Exšéf libereckého dopravního podniku přihrával zakázky svým známým

Manažer dopravního podniku Pavel Šulc je také obviněný z korupce, podle policie...

Pavel Šulc byl předsedou představenstva Dopravního podniku Liberce a Jablonce nad Nisou (DPMLJ). Ve funkci podle zákona...

Co když vás auto nechá ve štychu? Nepodceňujte rozsah asistenčních služeb
Co když vás auto nechá ve štychu? Nepodceňujte rozsah asistenčních služeb

Myslíte si, že základní asistenční služby obsažené v povinném ručení nebo v havarijním pojištění opravdu stačí? Každý vám říká, kam máte volat v případě nepojízdného vozidla, ale nikdo zřetelně nevysvětlí, jak vám v dané situaci pomůže vaše pojišťovna.

Najdete na iDNES.cz