Jizerská padesátka je dáma v nejlepších letech, říká hlavní pořadatel

  • 1
Jizerské hory čeká už tento víkend největší běžkařská událost roku. K Jizerské padesátce, která se letos jede už popadesáté, neodmyslitelně patří její hlavní pořadatel Martin Koucký. Uvítá i pamětníky, kteří jeli první ročník a na start se postaví i letos. „Jsou to borci,“ obdivuje je.

Koucký v minulosti brázdil bílou stopu, aby se od roku 1998 stal jedním z organizátorů. I díky němu se teď může závod měřit se světovými akcemi.

Kdyby byla Jizerská padesátka žena, asi by svůj věk tajila. Takto jej naopak dává na odiv. Jakou by byla vlastně ženou?
Je to žena v nejlepších letech, kterou čeká ještě dalších minimálně padesát let. Dneska už padesát let, aspoň u žen, není žádný věk.

Vaše jméno je se závodem už pevně spjato. Jak jste se k Jizerské padesátce dostal a kolik let ji už vedete?
Otec závod jezdil, vždycky mazal v obýváku běžky. Smrděl nám pod nos a zničil mámě žehličku. Nejdřív jsem na něj koukal jako na blázna, ale pak jsem začal jezdit taky. Nejdřív jako člen Dukly Liberec, jednou jsem byl dokonce třetí. Můj spolužák, Honza Novotný, byl synem jednoho z lezců, kteří v Peru zůstali, tak k tomu mám i takovou osobní vazbu. Závod jsem pak začal spolupořádat v roce 1998.

S padesátkou jste toho zažil hodně, skoro lze mluvit o vztahu. Byla to spíše Itálie, nebo harmonie?
Počáteční období, od toho roku 1998, byla spíše Itálie. Hodně podobných akcí se potýkalo s financemi, nejinak tomu bylo u nás. Až později se to díky spolupráci sponzorů a měst podařilo zajistit a je to velká harmonie. Lidi si to vzali za své, on totiž ten závod po roce 1990 měl punc komunistické akce, byla to spíš taková zimní spartakiáda. Ale to se nám už podařilo změnit.

Na co nejvíce vzpomínáte v dobrém?
Nejvíc vzpomínám na to, když je v neděli po závodě a všichni jsou v cíli. Hlavně ti vzadu. Když je pět odpoledne, oddechnu si, dám si panáka a jsem rád, že to dopadlo dobře.

A na co ve zlém?
Strašně zamrzí, když se někomu na trati něco stane nebo když něco podceníme. Ale teď už jsme daleko profesionálnější. A nejhorší samozřejmě je, když se musí závod zrušit, jako se to stalo v roce 2014. Byla tehdy taková ledová krusta, nedalo se jet. Všichni ubytovatelé byli smutní. Je to takové tristní připravovat to, když není sníh, ale nesmíte s tím přestat, protože co kdyby týden předtím sníh napadl. Když je sníh jako letos, je to mnohem veselejší.

Kromě špičkových závodníků jezdí padesátku i nadšenci. Jak tuhle symbiózu vnímáte?
Normální lidi, kteří chodí do práce, se můžou poměřit se světovou špičkou. Je to stejná trať, stejná vzdálenost. Je to pro ně vysoce motivující.

Padesátkou se v Libereckém kraji žije prakticky celou zimu. Jaký je ale poměr Liberečanů a závodníků odjinud?
Celkem u nás jezdí 30 národů, nejvíc jich je z Německa a pak ze severských zemí. Od nás je největší poměr závodníků z Prahy, z Liberecka a Jablonecka pak přibližně 250 až 300 závodníků.

Závod vyhledávají i známé osobnosti, byť mnohdy ne ten nejdelší. Letos to bude například horolezec Radek Jaroš či veslař Ondřej Synek. V minulosti to pak byl architekt a herec David Vávra. Na koho vzpomínáte nejvíce?
David Vávra jede i letos, pak třeba kajakář Josef Dostál nebo Vavřinec Hradílek. David Vávra u mě bydlíval. Kluky od vody mám taky moc rád, přímo u mě doma v obýváku bude spát Martin Doktor, dvojnásobný olympijský vítěz. Přijede v sobotu večer a ráno pojede padesátku.

Co alkohol, patří do stopy? Posilňují se někteří lyžaři při závodě?
Na občerstvovacích stanicích dodržujeme určité regule, ale dřív se podávalo i pivo. Maximálně nealkoholické, ale to zase může zmrznout. Takže nejlepší je čaj. Ale vím, že třeba člověk, který dojíždí pravidelně poslední, se posilňuje slivovicí. Ale my mu to nezakážeme. Závodníci se spíš osvěží večer po hospodách. Hlavní ale je, nepřehnat to před závodem.

Taková dlouhá trať, 50 kilometrů. Nezabloudil někdo?
Všichni závodníci jedou s čipem, takže máme přehled o tom, jestli vyjeli a zda projeli kontrolními body. Pak máme na Smědavě sběrný autobus, když někdo nemůže. Tam máme taky přehled. Navíc jsou všechny křižovatky obsazené našimi kontrolami, které ukazují závodníkům, kudy mají jet. Zároveň jsme ve spojení s horskou službou, která má k dispozici vrtulník a skútry. Na trati je i člověk, který jede na konci závodu. Stahuje naše kontroly tak, abychom omezili riziko, že se nikdo neztratí. Na konci to všechno spočítáme. V poslední době se ale nikdo neztratil.

Letošní Jizerská padesátka je padesátá. Najdou se ještě jezdci, kteří se účastnili té úplně první a jezdí dál?
V letošním ročníku jsme uspořádali Klub mistrů. Čítá jezdce, kteří jeli 40 a více závodů. Všechny jel Ladislav Míka, pak je tam s ním ještě několik kluků. Jsou to borci, klobouk dolů.

Jak dlouho se vůbec jeden závod připravuje?
Jakmile jeden ročník skončí, připravuje se další. Sedneme si a zhodnotíme, co se povedlo více, co méně. Organizace tak probíhá celoročně.

Pojďme k letošnímu, jubilejnímu ročníku. Liší se nějak od těch předchozích?
Lišit se nebude, trasa zůstává tradiční. Ale podařilo se nám závod pojistit, takže kdyby se nedejbože neběželo, závodníci dostanou startovné zpět. Každý závodník zároveň dostane jako bonus čepici a štětku. Na malování.

Posledně jste odhadoval, že dorazí zhruba šest a půl tisíce diváků. Teď jich už třeba policisté odhadují deset tisíc. Je to překvapivé?
To jsou jenom odhady, v cíli by mohlo být kolem šesti tisíc lidí.

Jak tento nápor zvládnete? Co parkování, ubytování?
Využily se ubytovací kapacity v Liberci a Jablonci, posílili jsme spolupráci s dopravním podnikem a ve spolupráci s Janovem a Bedřichovem a janovskými dobrovolnými hasiči organizujeme dopravu a využíváme parkovací plochy tak, aby nedocházelo k zácpám.

Hleďme vpřed. Je ještě něco, co byste chtěl do budoucna zlepšit? Něco, co se Vám doposud nepodařilo realizovat?
Myslím, že to jde každý rok ještě posunout. Nejvíc bych si přál, aby byl sníh. A osobně bych si přál, aby to jednou bylo tak perfektně zorganizované, že bych se opět mohl postavit na start jako závodník.