zajímavé ,že se můj příspěvek nějak ztratil. nebo ho nevidím. Takže znova:

Já se genealogií zabývám též profesionálně a musím nesouhlasit s některými závěry. Za matriky se lze dostat i přes lánské rejstříky či urbáře, i když ne samozřejmě vždycky. Jak už tu bylo též zmíněno ,typů písma je více, a divím se, že je pán nezmínil. Také nechápu, proč nedělá i mateřskou linii, která je obtížnější, to ano. Ale.. pokud si žena nechá udělat Genotyp, tedy mitochondriální DNA, musí sledovat právě tu mateřskou - ženskou linii ,aby si alespon trochu přiblížila, odkud pochází její praprapramatka. Ta se také hodí v kombinaci s otcovskou při vyhledávání dědičných zátěži. Já osobně dělám na požádání (a sama to doporučuji) i linie ženské. I když je to obtížnější. Další zajímavost - v Jižních Čechách použivali při zápisech nejen pojem rozená, ale i z rodu a to i u mužů. A příjmení se též měnila nejen podle chalup, ale i podle manželek či manželů nebo místa. Genealogie je opravdu složitá, ale velmi zajímavá věda.

Rozhovor hezký, dovolím si jen několik připomínek:

a) nevím, proč pán tvrdí, že usedlost a priori dědil nejstarší syn. Naopak, nejstarší syn šel velmi často jako první z domu (oženil se na jiný grunt). A často musel dědic ostatní sourozence vyplácet, někdy po dlouhá léta a někdy to nezvládl.

b) označovat německé novogotické písmo jednotně jako "kurent" je dost zjednodušené. Typů písma je mnohem více. Pán mohl zmínit matriky psané německým švabachem, nečitelným vybledlým inkoustem (faráři si ho vyráběli sami a chtěli ušetřit), zápisy o narození jsou někdy zjevně ovlivněné štamprlí od sedláka...

c) nejhorší věci zjednodušeně: záměna jak jmen, tak příjmení: dívka narozená jako Marie, jméno po kmotře Anna, při svatbě je z ní Maryana nebo už jen Anna. Příjmení: ať se do chalupy přistěhoval kdokoliv odkudkoliv, přebíral příjmení "po chalupě". Od konce 16.století do poloviny 19.století se sedlák vždycky jmenoval např. Kalabys nebo Zedník, ačkoliv statek vyženil nebo koupil. Jen někde se člověk dozví, že "vulgo" (zvaný). Trochu problém je také více rodin stejného jména na jednom gruntu. Pořád ta samá křestní jména... A nakonec: Ve vesničce o deseti domech obývají osm domů rodiny stejného příjmení...

Super práce, některá jména opravdu nejsou záviděníhodná. Já jdu teď pátrat, kdeže vlastně mám ten kus svého vlastního smrkového lesa.

Až na úvodní pasáž "objíždí venkovské kostelíky a a nahlíží do starých matrik" je článek zajímavým čtením.

Opravte mě, ale pokud nejsou matriky na obecním úřadu s úřadem matričním, pak jsou někde v archivech. Ale v kostelíku určitě dávno ne. Odtamtud je stáhli už soudruzi.

Pravdu díš.