Máme za sebou Vánoce, pro většinu lidí období nestřídmosti. Může si sportovec jako vy dovolit zahřešit v jídle?
Upřímně řečeno si s některými věcmi moc hlavu nedělám. Snažím se jíst hodně a mít pestrou stravu. Na suché rýži a masu bych asi umřel. Jím vše mimo hub a dušené mrkve.
Jak vypadá vaše vánoční tabule?
Naše vánoční tabule vypadá klasicky. Doma máme vepřové, kuřecí a rybí řízky s bramborovým salátem, ovoce, zeleninu, cukroví a u mých rodičů je to obohaceno o rybí polévku a samozřejmě je toho všeho obrovské množství. (smích)
Udržet vašich 150 kilogramů živé váhy asi není snadné. Stačí vám vůbec nákupní vozík v supermarketu?
No hlavně 150 kilo to bylo loni, nyní už je to zase o deset kilo více, takže 160 kg. Sranda to není a leze to drobet do peněz. Nejlepší je se nacpat před nákupem a člověk toho pak koupí polovinu.
Co pro vás Vánoce znamenají?
Dříve to ve mně probouzelo vzpomínky na dětství. Dnes jen vidím, co se za tím skrývá, když už jsem také rodič. Je to spousta stresu, starostí a není to hezká doba, protože Vánoce jsou komerční záležitost. Tudíž mohu jen poděkovat svým rodičům za milé vzpomínky, o které se postarali, a věnovat úsilí tomu, aby moje šestiletá dcerka z Vánoc měla hezké zážitky a vzpomínky.
Jak se pro takové lamželezo, jakým jste, shánějí dárky? Existují vůbec konfekční velikosti, které ještě obléknete?
Já na dárky moc nejsem. Jsem rád, když mám pod stromkem maličkosti, jako je kloubní výživa nebo vitaminy. Jinak si rád věci kupuji sám a tak to má i moje žena. A co se týče oblečení, tak oblékám vlastně jen uniformu, u které jsem si vybrečel, aby mně ji u Vězeňské služby ČR, kde pracuji, šili na míru. V civilu nosím jen jednu značku, kterou objednávám po internetu, kde mají 5XL -7XL, což jsou moje velikosti.
Advent je obdobím, kdy řada lidí rozjímá a bilancuje svůj život. Jaké city a pocity ve vás teď převládají?
Úplně nevím, jak na tohle odpovědět. Asi budete zklamaný z toho, že to není extra uvědomělá odpověď, ale tím, že pracuji ve vězeňství, tak se mě svátky moc nedotýkají a prostě je to část roku. Jediné, v čem se to liší, že se snažím ozvat lidem, které jsem zanedbával přes rok, tímto se jim i omlouvám. A co se týče bilancování a pocitů, tak vím, že v lednu budou výsledky rentgenu a musím k zubařovi. Takže nic moc.
Držíte také některé vánoční zvyky, jako je zpívání koled, krájení jablka nebo lití olova? Nebo máte nějaké své rodinné?
Základ je stromeček, o ten bych svou dceru nikdy nepřipravil. Zvyky také máme: šupinka pod talíř, na stole chléb a voda, od štědrovečerní tabule se nesmí odejít, dokud se nedojí, koledy zpívá dcera a tchán, jmelí a nesmí chybět zacinkání zvonkem pro dcerku.
Trávíte letošní svátky v posilovně, v práci, nebo si berete dovolenou?
Na Štědrý den mám denní, takže když jsem doma nadhodil, že bych se po práci šel protáhnout do fitka, neshledalo se to s nadšením a dost rázně mi bylo vysvětleno, jak to bude. Ale po Štědrém dnu mám dovolenou, tak určitě posilovnu navštívím.
Kolik kaprů vám letos plavalo ve vaně? Něco mi říká, že jeden by byl pro vás jenom tak mezi chleba.
No, úplně z této ryby nadšený nejsem a nějak mi odér bahna a spousta kostí nepřirostly k srdci. Nicméně, kdybych musel, tak kapra sním, ale letos jsem zůstal u tresky a lososa.
Před nedávnem jste konstatoval, že zvedat činky chcete ještě rok a potom šlus. Proč? Vzpěrači odcházejí do sportovního důchodu tak brzy?
Nejsem vzpěrač, ale powerlifter. Ne, neodcházejí, ale já jsem srab a hlavně si chci třeba jednou s dcerou zatancovat na její svatbě a s berlemi nebo na vozíku by to šlo těžko. Se cvičením ale nikdy neskončím! Jen se po skončení s trojbojem začnu věnovat více bench-pressu a závodit budu v této disciplíně a trojboj vynechám. Chtěl bych se v tomto sportu angažovat i jako činovník, až to cvičení doopravdy jednou už nepůjde.
Závodíte za SK Metalpower Nový Bor, přitom jste Liberečák. V Liberci snad nemají tak těžké činky, které byste při tréninku potřeboval?
Však já cvičím i v Liberci u Jardy Sokola, který mně poskytuje skvělé zázemí a na mě nedá dopustit. Ale já i on víme, že když už jde do tuhého a na činku se má nakládat 400Kg+ tak to tam technicky není proveditelné. Osy se ohýbají a ani tolik kotoučů naložit nejde, činka je krátká. Další věc je, že v Novém Boru mám trenéra Karla Koldovského a to zázemí je pro trojboj v jeho posilovně jedno z nejlepších v ČR. Za další tam mám hromadu kluků, kteří mě při pokusech jistí a děkuju jim za to, protože i když jsem na závodech pod činkou sám, tak bez nich bych se tam v životě nedostal.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Hodilo se vám někdy v praktickém životě, že máte takovou páru? Třeba při defektu pneumatiky jste nahradil rukama hever?
No jak kdy, jsem vztekloun a dost často bohužel upřednostňuji pravidlo „když to nejde silou, tak to jde větší silou“, takže většinou spíš něco ulomím nebo rozmáčknu.
Na nedávném silovém trojboji na Slovensku jste pokořil svůj rekord, kdy jste v součtu zvedl 1180 kilo. Je vůbec ještě kam stoupat?
Vždy je kam stoupat. Lidské tělo skrývá neskutečné možnosti a my je nevyužíváme. Jediné, co si musí člověk stanovit, kde je hranice, kam chce až zajít a jak velké fyzické poškození je schopen riskovat. Ať to zní sebehloupěji, je to ve většině sportů! Chceš něčeho dosáhnout, tak musíš balancovat nad propastí.
Vy zvednete ze dřepu 500 kilogramů, pro většinu smrtelníků nepředstavitelnou váhu. Kolik je podle vašeho úsudku maximální váha, kterou může lidská bytost zvednout?
Je to hodně o fyzických dispozicích a hlavně o financích. Nej dřep všech dob byl 575 kg a udělal jej Donnie Thomson. Měl nejlepší vybavení, finanční zázemí a tuším, že byl ještě těžší než já. Já cvičím ve stařičkém vytahaném dresu, dost často po nočních a nemůžu si dovolit být těžší, protože bych nebyl schopen vykonávat svou práci.
Chcete se těm 575 kilům přiblížit?
Pokud bych na to měl, tak určitě!!!
Zajímalo by mě, kolik vlastně váš sport stojí a jestli je to velké zatížení rodinného rozpočtu? Musíte polykat různé doplňky stravy, hory jídla, vitaminů, posilovna jistě také není zadarmo...
Vybavení složené ze tří dresů, bandáží, opasků a bot vyjde na 25 tisíc. Takových dresů musím mít třeba osm. To je jen takový základ. Do Nového Boru jezdím dvakrát až třikrát týdně, což je 50 km tam a 50 km zpět, startovné, ubytování na závodech, strava plus doplňky stravy. Jediné, co mě drží nad vodou, je mecenáš v podobě Daniela Pernera, který mně v tomto ohledu hodně pomáhá, a pak Lvi kulatého stolu, kteří kdybych cokoliv potřeboval, tak mi vyjdou vstříc a všem za to děkuji.
