Cyklistka na elektrokole v Hraběticích v Jizerských horách.

Cyklistka na elektrokole v Hraběticích v Jizerských horách. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Elektrokola zažívají boom. Potkat se dají po celých Jizerských horách

  • 4
Cyklisté prošlapou v pedálech Jizerské hory z jednoho konce na druhý, neumordují se a přejezdy mezi nejkrásnějšími místy zvládnou cobydup. Díky elektrokolům. Potkat se dají už na Smědavě, Jizerce, u bedřichovské přehrady nebo na Špičáku.

Jen v Hraběticích a v Bedřichově je turisté najdou ve třech půjčovnách. Společnost Skibižu, B - sport a Ski Centrum Adler jich dohromady nabízejí třináct. Skibižu si k šesti elektrokolům pořídila i dětské elektrokolo a elektrokoloběžku.

„Elektrokola nabízíme od loňska a zájem o ně roste,“ říká mluvčí Skibižu Petr Bažant. „Občas se stávalo, že si je lidé zamluvili všechna. Na víkendy je lepší objednat si elektrokola dopředu.“

Drahoslava Bínová z hrabětické půjčovny elektrokol B - Sport potvrzuje rostoucí popularitu elektrokol. „Loni jsme vždycky měli nějaké ze čtyř elektrokol volné, ale letos je už lepší, když si je lidé zarezervují s předstihem,“ upozorňuje Bínová. „Zvláště, když se na víkend čeká pěkné počasí.“

Elektrokolům dělá reklamu Sdružení pro rozvoj cestovního ruchu Jizerské hory. „Minulý týden jsem seděla na elektrokole poprvé a kam přijdu, tam o něm vyprávím,“ prozrazuje mluvčí sdružení Vendula Pospíšilová.

„Sama hodně jezdím na normálním horském kole, ale elektrokolo mně uchvátilo. Když chcete šlapat sami, tak jen vypnete motor. Pokud se začínáte zakyselovat a nemůžete, motor zase zapnete a oddychnete si.“

Elektrokolo za pětistovku na den

Bedřichovské Ski Centrum Adler půjčuje od letoška tři elektrokola. „Elektrokola souvisí s trendem přinášet do turistiky v horách něco nového,“ vysvětluje Tomáš Sejkora, technik z Adleru. „Hodí se nejen pro starší lidi, ale také pro cyklisty po úrazech, po operacích nohou nebo kloubů.“

Elektrokola dávají šanci dědečkům a babičkám, aby si vyjeli na okruhy po horách se svými vnoučaty. „Nedávno darovali děti jednodenní výlet na elektrokole své mamince,“ podotýká Bínová.

„Elektrokola si ale půjčují i mladí lidé. Naše elektrokola stála čtyřicet až šedesát tisíc korun a baterie vydrží osmdesát až sto kilometrů. Záleží, jak hodně si cyklista motorem pomáhá a jak těžkým terénem jede. Ale ještě nikdy se nestalo, aby někomu baterie došla.“

Jizerskohorské půjčovny si účtují za elektrokolo na jeden den 500 korun. Pokud cyklista nešlape, motor přestane sám pracovat - stejně jako ve chvíli, kdy překročíte nejvyšší povolenou rychlost 25 kilometrů za hodinu. Každý si navíc může motor kdykoliv vypnout.

Jízda bez motoru si však vyžaduje více námahy než na běžném horském kole. Elektrokolo totiž váží přes dvacet kilogramů, čímž připomíná pověstný sovětský bicykl Ukrajina. Viz známá říkanka z dob komunismu „Chceš - li poznat, co je dřina, kup si kola Ukrajina“.

Elektrokolům patří budoucnost

Elektrokolo si minulý víkend vyzkoušela v Jizerkách Ivana Lesková z Ostravy. „Jsem z něj nadšená a zamilovala jsem se do ně,“ tvrdí. „Lidé velmi brzo objeví kouzlo elektrokola. Dostala jsem se na něm tam, kam bych na běžném kole nikdy nevyjela a musela bych ho vést vedle sebe.“

A co říká na elektrokolo liberecký odborník na cykloturistiku Miroslav Těšina? „Uplatní se nejen v horách, ale také ve městech se zvlněným terénem jako jsou Liberec, Karlovy Vary nebo Ústí nad Labem,“ prohlašuje Těšina.

„Elektrokolu patří budoucnost. Na exkurzi do Saska jsem si ho vyzkoušel a překvapilo mě, jakou silou mě hnalo dopředu. V Bavorsku jsem viděl drobnou dívku, jak na elektrokole vyšlapala s úsměvem velmi tvrdé stoupání od řeky do kopců.“

Nejlevnější trekové elektrokolo stojí přes 25 tisíc korun. Špičková luxusní elektrokola vyjdou i na 90 tisíc korun. „Elektrokola určitě pomáhají rozvoji cestovního ruchu v Trojzemí,“ uvádí Těšina.

„Do Liberce už teď jezdí na elektrokolech němečtí penzisté ze Žitavy. Na obyčejném kole by se k nám pravděpodobně vůbec nevypravili. Doufám, že se také v Česku už brzy objeví místa na dobíjení elektrokol. V Německu je najdete třeba u restaurací nebo na nádražích.“