„Nejsem si ještě úplně jistý. Na několika místech mám rozmístěné fotopasti a pokud je někdo neukradne, tak do konce srpna bychom měli mít jasno,“ informoval Zdeněk Vitáček, zoolog a ředitel českolipského vlastivědného muzea.
Jeho podezření, že šakal do regionu zavítal, pramení především z toho, že šelma se intenzivně rozšiřuje ve středních Čechách právě směrem k Libereckému kraji. Navíc několik informátorů z řad myslivců i ochranářů prý v lesích vidělo divnou lišku, která jim šakala připomínala.
„Více než rok už se snažím přítomnost této šelmy prokázat, ale zvířata se zatím úspěšně vyhýbají fotopastím,“ doplnil zoolog.
V případě milovické rezervace jde o první doložené rozmnožování šakala v České republice. Na snímku kojící fena.
To v Milovicích, bývalém vojenském prostoru na Nymbursku, mají ochranáři větší štěstí. V minulých dnech tu zachytila fotopast kojící fenu šakala a krátce nato pak v rezervaci nasnímal šakalí štěně fotograf Vojtěch Lukáš, který ve spolupráci se společností Česká krajina dokumentuje projekt o návratu velkých kopytníků. Zvířata se pohybovala na pastvině nedaleko Benátek nad Jizerou.
„Šakala obecného jsme v dané lokalitě v rámci výzkumu šelem sledovali déle než rok. Ačkoliv byl na území České republiky několikrát zaznamenán již dříve, teprve díky výzkumu pomocí fotopastí jsme byli schopni potvrdit jeho trvalý výskyt,“ sdělila Klára Pyšková z katedry etologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Šelmy se úspěšně rozmnožují
Aktuální snímky šakalů tak dokazují nejen fakt, že šelmy v Milovicích žijí, ale že se tam také úspěšně rozmnožují.
„Jedná se o první hodnověrný důkaz rozmnožování šakala na území České republiky a zároveň o nejsevernější doložené rozmnožování šakala v Evropě,“ zdůraznil Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
Pokud se potvrdí přítomnost šakala také na Českolipsku, bude to další šelma, která ve zdejších lesích najde domov. Nikoli však původní.
„Je to středomořské zvíře, které žije třeba v Chorvatsku. Ale i v souvislosti s klimatickými změnami, s oteplováním prostředí a zmírňováním zim se dostávají přes Maďarsko a Rakousko do Čech. V dlouhodobém horizontu je prokazatelné, že severní druhy, které mají rády zimu, se stahují do hor a ty teplomilnější se rozšiřují na nové území, kde dříve nežily. Narozdíl od vlka, bobra či vydry, kteří se na Českolipsku v minulosti hojně vyskytovali, ale člověk je vyhubil, šakal tu nikdy nebyl,“ upozornil Vitáček.
Zatím je tak předčasné mluvit o tom, co to udělá se zdejší přírodou. A poradit si se šakalem neumí ani česká legislativa. I když v přírodě je jeho výskyt vzácností, mezi ohrožené druhy zařazený není.
„Zatím se neví, jak s ním naložit, protože není součástí naší fauny,“ podotkl zoolog. Podle něj se musí druhy zvířat rozlišit na původní, tedy ty, které se do přírody vrací. Mezi ně patří vlk, bobr a vydra, kteří jsou zákonem chránění.
A pak na ty, které do zdejšího prostředí člověk zavlekl. To je případ mývala severního nebo želvy nádherné. U nich je prokazatelné, že tamní přírodě škodí a naopak je žádoucí, aby se v ní vyhubili. Jakou stopu po sobě zanechá šakal, se teprve uvidí.
Šakala odhalí srostlé prsty
Středně velká šelma má žlutohnědé, rezavohnědé až šedavé zbarvení, které se při výměně letní a zimní srsti do určité míry mění. Tmavší chlupy na hřbetě často vytvářejí jakousi „dečku“.
Kvůli srůstu prostředních prstů na tlapách se jeho stopy dají spolehlivě rozeznat od stop jiných psovitých šelem. Žije v párech nebo v malých rodinných smečkách. Jeden pár či smečka obsazuje území o rozloze 2 až 20 kilometrů čtverečních.
Největšími zvířaty, která šakal v Evropě loví, jsou zajíci, případně na zemi žijící ptáci, například bažanti.
„V Rumunsku tamní myslivci občas zaznamenají šakaly honící srnce, nebylo však dosud zjištěno, že by je i ulovili. Na Balkáně, kde jsou šakali běžní, platí, že pokud se v potravě šakala objeví zbytky vysoké či černé zvěře, jedná se o mršiny a zbytky úlovků myslivců,“ dodal Šálek.
