Tak úmorná piplačka jako trhání borůvek to přece jenom není. Ale když přijedete na jahodové pole na Vrchhůře jako naprostý zelenáč a ke všemu ještě pozdě dopoledne, koš se vám až po okraj začervená mnohem později, než bláhově doufáte.
Při samosběru na jahodových řádcích na okraji Turnova máte totiž tvrdou konkurenci. „Na začátku sezóny, v polovině června, je hlad po jahodách extrémní, ještě větší než loni,“ říká Dušan Louda, jednatel turnovské společnosti Sempra.
Patří jí 15 hektarů jahodových lánů a z každého sklidí čtyři až pět tun plodů. „Na konci června zájem o jahody opadá a také samosběr láká mnohem méně lidí,“ dodává Louda.
Samosběr přitahuje ze dvou důvodů. Jahody si na poli můžete vybrat sami a za kilo zaplatíte 45 korun - tedy o 15 korun méně než v prodejně Sempry na Vrchhůře a o 24 korun méně než na Farmářských trzích v Liberci. Tam prodejci nabízeli na začátku jahodové sezóny kilo vesměs za 69 korun.
Zkušení trhači přijíždějí už na sedmou ráno
Pokud si ovšem přidřepnete k trsům jahodníků až před jedenáctou dopoledne podobně jako redaktor MF DNES, zjistíte, že vás čeká většinou jen paběrkování a musíte se spokojit s menšími a zdaleka ne tak zářivě červenými plody.
Zkušení trhači jahod přijíždějí už na sedmou ráno, kdy na Vrchhůře samosběr jahod startuje. Oč dřív přijedou, o to dřív odjedou. Navíc s plody podle svého gusta, a ne s jahodami, jež zůstanou v řádcích po ostatních.
Na čas si nedal pouze redaktor MF DNES, ale také dvě kamarádky - Štěpánka Bačáková a Monika Mizerová. Do Turnova pro jahody vyrazily až z Hrádku nad Nisou a Bílého Kostela.
„Jsme tady poprvé a myslely jsme si, že dostaneme přidělený jeden řádek a tam jahody nasbíráme,“ svěřuje se Štěpánka. „Ale tady chodí každý po poli, jak se mu chce. Před polednem sice jahody pořád ještě jsou, ale není jich určitě tolik jako ráno, a tak v košících přibývají docela pomalu.“
Sběr jahod se podobá hledání hub
Obě ženy slíbily kolegyním v práci, že jim oblíbené turnovské jahody dovezou. „Uvidím, jestli jich vůbec tolik natrhám,“ přemýšlí Monika. „Budu jich potřebovat hodně pro sebe, dělám z nich hlavně marmeládu.“
Kdo rád chodí na houby, může si na Vrchhůře připadat jak někde v osikách na křemenáčích. Rozhrnuje listy jahodníku a hledá, co tam jeho předchůdci zapomněli.
„Zkušené sběrače poznáme rychle. Nepobíhají po poli sem a tam. Pokud někde jahody uvidí, na místě zůstanou, nehledají nic lepšího a trhají,“ podotýká Louda. „Košíky zaplní mnohem rychleji než lidé, kterým se zdá, že někde najdou větší úrodu jahod.“
Podle Loudy prodá Sempra při samosběru asi třetinu jahod, což obnáší zhruba 20 až 25 tun. V Libereckém kraji jich nikdo nepěstuje víc než turnovská společnost.
Všechno hned prodáme, hlásí pěstitel
„Zatímco ve středních Čechách nebo na Moravě pomrzlo v květnu hodně jahod, u nás šly do květu později a většina z nich vydržela,“ pochvaluje si Louda. „Zájem o ně je zatím ohromný. Všechno hned prodáme, a tak zatím nemůžeme rozjet výrobu džemů a marmelád v našem novém Jahodovém domě v Tatobitech. Snad tam začneme koncem června.“
Na samosběr dohlíží na Vrchhůře zaměstnanec Sempry v barevné reflexní vestě. Každému příchozímu zváží košík. Vy si jen zapamatujete jeho váhu, aby se dala odečíst z vašeho konečného jahodového úlovku. Na jahodovém poli převažují ženy, některé z nich si sebou vzaly předškolní děti.
V sobotu jezdí dvakrát tolik lidí
Ve frontě před váhou na jahody se člověk třeba dozví, že starším manželům vadí, jak řada lidí při samosběru dupe po keříčcích a vedle nich odhazuje jahody, které utrhli, a pak se jim přestaly zamlouvat. Zaměstnanec Sempry v barevné vestě pak prozradí, kolik aut se ráno a dopoledne vystřídalo na provizorním parkovišti na okrajích prašné polní cesty.
„Dneska jich tady bylo kolem osmdesáti, což odpovídá tak dvěma stovkám lidí,“ odhaduje. „V sobotu jich sem ale jezdí nejméně dvakrát tolik. Na úzké cestě mají řidiči problémy s vyhýbáním, zrovna dneska se tady jedno auto otřelo o druhé.“
Kdo už ale na pole dorazí bez úhony, čekají ho jen samé radosti. Samozřejmě, že sem tam někdo ochutná a místo do košíku strčí jahody do pusy. Věřte, není nutné se hnát jen za těmi sytě rudými. Také načervenalé chutnají sladce.
Jestliže si potřebujete odpočinout a rozumně jste se na pole oblékli do pracovního, pak si sedněte mezi řádky jahodníku směrem k Hruboskalskému skalnímu městu a kochejte se jeho krásou.
Stejně jako čiperná penzistka Zdeňka Slámová z Nového Boru. „Jsem turistka, a tak jsem spojila trhání jahod s návštěvou Českého ráje,“ prozrazuje.
Pokud by někoho napadlo zapomenout na krásy Českého ráje a toužil na samosběru vydělat, ať je mu varováním příklad redaktora MF DNES. Za hodinu a půl usilovné práce si přivodil bolesti zad, vrátily se mu děsivé vzpomínky na jednocení řepy na studentské brigádě, „vykouzlil“ si na modrých džínách dva červené fleky a sklidil necelých pět kilo jahod.
Vyšly ho o 75 korun levněji, než kdyby si je koupil v nedaleké podnikové prodejny Sempry. Hodinový výdělek tedy dosáhl 50 korun.
