Z honosné vily továrníka Kleitnera zbylo jen strašidelné torzo s vymlácenými okny a dveřmi, opadanými zdmi, vytrhanými podlahami a obložením a polorozpadlou střechou. Z vnitřního vybavení tu nezbylo prakticky nic - o všechno se postarali zloději a vandalové.
„Budova bývalé léčebny je napadená dřevokaznými chorobami a škůdci, má i narušenou statiku a z tohoto důvodu bude muset být asi odstraněna,“ říká mluvčí libereckého magistrátu Jana Kodymová. „Pozemky v areálu až na parcely pod domy sice patří městu, ale jsou tak rozsáhlé a zanedbané, že není ve finančních možnostech odboru majetkové správy uvést je do původního stavu.“
Právě liberecká radnice objekt i s přilehlými dvěma budovami v roce 1999 prodala za cenu většího bytu v Liberci – 1,4 milionu korun – firmě Centrum léčebné rehabilitace Liberec zastupované několika libereckými doktory.
Noví vlastníci se dušovali, že dům opraví a vybudují v něm moderní sanatorium.
Transakce tehdy vzbudila nevoli u části zastupitelů, ale vedení radnice, ovládané ODS, si ji prosadilo.
Opozici se povedlo protlačit do smlouvy pojistku, že pokud rehabilitační ústav do deseti let nevznikne, může město majetek odkoupit zpět. Zároveň okolní pozemky firmě pouze pronajalo.
Šlo o sanatorium, nebo spekulaci?
Děti se odstěhovaly a nedělo se nic. Dům i lesopark se vzácnými dřevinami chátral a majitelé sháněli dotaci na opravu. Společnost se v roce 2003 přejmenovala na Sanatorium Machnín a.s. a pozměnila majitele.
Uplynulo osm let a v areálu se činili pouze sběrači všeho, co se dalo zpeněžit. Ke všemu se na internetu objevil inzerát na prodej budov za zhruba 19 milionů, což podpořilo názory, že nešlo o sanatorium, ale o spekulaci.
To tehdejší majitelé odmítli. Podle nich měli smůlu s dotací. „Vzhledem k tomu, že se nám nepodařilo sehnat evropské peníze na projekt domova péče o seniory, chci postupovat konzistentně, což znamená, že souhlasím s tím vrátit objekt městu a postupovat podle smlouvy,“ nechal se slyšet jeden z nich, tehdy ředitel semilské nemocnice a bývalý krajský radní pro zdravotnictví Jaroslav Krutský.
V roce 2009 začaly obě strany jednat o tom, že město koupí areál zpět. Cena se ale podle smlouvy měla řídit aktuální cenou. A ta byla podstatně vyšší než 1,4 milionu. Než k tomu ale došlo, jeden majitelů společnosti Sanatorium Machnín zemřel.
Objekt spadl do dědického řízení a dospěl do stavu, ve kterém je dnes. „Je nám to líto. Nesouhlasili jsme už se zrušením léčebny, ale je-li to tak, bude lepší, když vilu zbourají, než by někomu spadla na hlavu,“ míní Milan Porš ze Společnosti přátel Machnína.
Jenže dědické řízení není uzavřené, léčebna je na spadnutí, park připomíná prales a radnice teď řeší co dál. Podle náměstkyně libereckého primátora Karoliny Hrbkové je majetek v exekuci a město by ho chtělo získat v dražbě.
„Chceme ho ale jen jako celek - to znamená ruinu léčebny i obývaný domek u vchodu do areálu, včetně parcel. O tom nyní jednáme s exekutorem,“ vysvětluje Hrbková. „Byla jsem se tam několikrát podívat i s památkářem a statikem. Podle památkáře tam zbylo jen několik zajímavých prvků, například kašna s portálem a sloupy ve vstupní hale. Podle statika to ale vypadá, že dům brzy spadne. Lesopark je sice zanedbaný, ale jsou v něm vzácné stromy. Navíc areál leží v blízkosti přírodní rezervace, cyklostezky Odra-Nisa, takže kdyby se dal do pořádku, byl by určitě zajímavý pro turisty.“
Pokud se povede získat Machnín zpět, bylo by nejlepším řešením celý areál pronajmout. „Najít někoho, kdo by se o něj postaral, zboural zchátralou stavbu, opravil strážní domek a vyčistil a upravil pozemek,“ dodala Kodymová.
