Dlažební kostky s mosazným povrchem a údaji o jméně, místě narození a smrti vkládá před místa, ve kterých vzpomínaní žili, do dlažby německý umělec Gunter Demnig. 9. listopadu je před vilou v Bendlově ulici osobně umístí.
Příspěvky dárců vynesly na kameny potřebných 620 euro. „Zájem dárců mě moc překvapil. Peníze poskytli jak studenti, kteří samozřejmě nemají takové možnosti, tak třeba pracovníci z nejrůznějších fakult. Jeden kolega z katedry filozofie zasponzoroval celý jeden kámen, dal 120 euro. Je akademik, ale i katolický kněz, vnímá to jako důležitý akt usmíření,“ řekla Kateřina Portmann z Katedry historie liberecké Technické univerzity.
Na začátku měla strach, zda se vůbec peníze podaří dát dohromady. Nakonec lidé poslali víc, než je na pět kamenů pro vyvražděnou rodinu Rosenbachových potřeba. Peníze poslouží pro umístění dalších kamenů. Univerzita totiž dál pokračuje ve studentské grantové soutěži Místa paměti a mapuje zapomenuté osudy zdejších obyvatel.
Příběh rodiny Rosenbachových objevil a začal odkrývat student Ondřej Sladký. Díky archivním dokumentům a rozhovorům s pamětníky vyšla najevo řada neznámých skutečností. Historici mimo jiné dosud nevěděli, že ve vile Rosenbachových posléze žila první manželka nechvalně proslulého Karla Herrmanna Franka, předního představitele nacistické okupační správy v Protektorátu Čechy a Morava.
Byla to trochu detektivka, říká historička
„Příběh se postupně rozvinul do takové roviny, že jsme byli překvapeni. Byla to trochu detektivka,“ říká historička Portmann, jež výsledky bádání konzultovala.
Advokát Jaroslav Rosenbach si se svou ženou Blankou a třemi dětmi nechal postavit vilu v dnešní Bendlově ulici. Rodina v ní ale nežila dlouho, po připojení Sudet k Říši ji musela opustit. V roce 1942 pak nacisté židovskou rodinu transportovali do Terezína a pak do Estonska.
Transport smrti s tisícovkou lidí zastavil v malé estonské vesnici Raasiku a komando zastřelilo na nedaleké písčité pláži Kalevi-Liiva zhruba 800 Židů. Mezi zavražděné patřili oba rodiče a dva synové.
„Celkově přežilo válku z transportu do Estonska vypraveného z terezínského ghetta pouze čtyřicet sedm žen,“ přiblížila před časem Kateřina Portmann a dodala: „Jednou z nich byla tehdy patnáctiletá Anna Rosenbachová.
Z Liberce se odstěhovala do Izraele
Osvobození se dožila v jednom z nejhorších koncentračních táborů Bergen Belsen. Krátce po válce se vrátila do Liberce, brzy se ale odstěhovala do Izraele, kde žila až do sedmdesátých let minulého století.“
„Návrat Židů po válce by smutný, nikdo je nevítal, byli zaskočení tím, jak se k nim lidé chovali. Pohraničí bylo vyměněno, neměli tu rodiny, židovská komunita byla zlikvidovaná. Právní vrácení zabraného majetku nefungovalo. Také Anna později odjela do Izraele. Kde zemřela, se ale neví,“ dodal k příběhu student katedry historie Ondřej Sladký.
V odkrývání příběhů původních obyvatel Liberce vidí velký smysl. „Lidé, co budovali město, zdejší krajinu, zmizeli, dnes o nich nikdo neví. Proto chceme ta místa znovu vytáhnout z podzemí na povrch.“
