Hlavně chce umožnit dětem nejen z Liberecka trénovat. Všechny liberecké můstky, které vychovaly slavné skokany, už zanikly.
„Malí skokani z Liberce a Jablonce neměli kde trénovat, žádný dětský můstek v těchto velkých městech není. Byla to ostuda. Chtěli jsme to změnit a postavit můstek s nejlepšími parametry,“ vysvětlil Leoš Škoda, předseda úseku skoků Českého svazu lyžařů vizi, kterou loni po letech příprav dotáhl s dobrovolníky do konce. Na patnáctimetrovém můstku se už trénuje.
Trénovat tu mohou všechny kluby z kraje
Škoda zároveň vede skokanský Ski klub Liberec 2009. Aktuálně má patnáct dětí. Patnáctimetrový můstek je určen pro děti od zhruba 6 do 13 let. „Na můstku umožníme trénovat všem klubům z kraje, pokud projeví zájem. Budeme tu pořádat i závody a doufáme, že se nám podaří přitáhnout nové zájemce o skoky na lyžích,“ dodal Škoda.
Můstek je ve stráni za koupalištěm Sluníčko. Podle Škody je to první můstek po zhruba dvaceti letech vybudovaný pro děti. Má umělý povrch a dá se na něm trénovat i v létě. Díky nájezdové rampě s keramickou stopou odpadnou i nesnáze s její přípravou. Skokani nebudou odkázáni na mrazy.
Na nákladnou stavbu nešla ani koruna dotací, vznikal svépomocí. Peníze poslali jen dva sponzoři. Na budování se podíleli členové SK Ještěd Liberec, stovky hodin odpracovali rodiče dětí. Většinu nákladů platil Leoš Škoda s bratrem. „Cenu vám nemůžu říct. Musel bych se už potřetí rozvést, kdyby se ji partnerka dozvěděla,“ říká Škoda s omluvným smíchem.
„Můstek už byl nutností, předžáci a mladší žáci neměli kde trénovat. Je stále těžší přilákat děti k tomuto sportu, poslední roky nám skokani nepřibývají a máme existenční problém. Je to hodně tím, že nemáme možnost zavést děti na jedno stabilní místo,“ přiblížil Miroslav Sadvar, předseda oddílu skoku na lyžích a severské kombinace SK Ještěd.
Děti jezdí trénovat až do Německa
Oddíl vozí děti třikrát týdně na tréninky do Lomnice nad Popelkou, Harrachova, Desné či přilehlých německých areálů. „Když ve dvě jedou, vrátí se v osm večer. To nemluvím o dojíždění mikrobusů i najetých kilometrech,“ dodal Sadvar.
Vedle vratislavického můstku se časem počítá se stavbou většího. Kritický bod má mít hodnotu až 40 metrů. Součástí má být i minimůstek, kde se naučí základy nejmenší děti.
Leoš Škoda ale konstatuje, že tuto vizi už za své peníze zhmotnit nedokáže. „Skoky se bohužel stávají Popelkou, stát je podporuje jen minimálně. Doufám, že se to změní i tím, když se zvýší zájem dětí. Na závody chceme mimo jiné zvát i školy, aby se děti na tento sport podívaly zblízka. A třeba je to chytí.“
Ve Vratislavicích se na závody připravoval i Jiří Raška
Nedaleko koupaliště Sluníčko fungoval desítky let jeden z mála můstků s umělým povrchem. Měřil padesát metrů a připravovali se na něm olympijský vítěz a český lyžař století Jiří Raška nebo olympionik Zbyněk Hubač. Areál ale po roce 1989 zchátral a kovové konstrukce rozkradli zloději. Skokanská aréna pro děti měla být původně na jeho místě, nepodařilo se to ale kvůli ochranářům.
V rámci kraje skáče v dětských kategoriích na 80 dětí. Před dvaceti lety byla přitom základna podle Škody mnohem větší.
„Když jsem začínal já, skákalo se tady na severu v každé vesnici a menším městě. Na závodech se musela dělat kvalifikace, aby se vůbec doskákalo. Podmínky byly nesrovnatelné,“ vzpomíná Leoš Škoda.
Rodiče v „jeho“ Ski klubu Liberec 2009 platí ročně 150 korun. Děti dostanou kombinézu i lyže. Musejí si pořídit jen helmu. „Je zajímavé, že největší zájem mají teď o skoky holky. Nad kluky výrazně převažují. A mají také do budoucna velkou šanci se prosadit. Skokanek moc není,“ řekl Škoda. Zároveň odhaduje, že do dorosteneckých kategorií vydrží zhruba dvě děti z deseti.
