Dílo libereckého projektanta Pavla Švancera je i přes datum svého vzniku, rok 1979, považováno za architektonický skvost. Udivuje nejen jeho šestiboké řešení, ale dnes především zachované původní vybavení. A semilská radnice by ráda, kdyby se budova stála památkou.
„Netuším, jestli vůbec v zemi existuje podobně zachovaná stavba, včetně interiérů,“ zamýšlí se starosta Semil Jan Farský, který stojí za připravovanou žádostí o zápis do seznamu kulturních památek.
Architekt Pavel Švancer, spolupracovník autora libereckého vysílače na Ještědu Karla Hubáčka, navrhnul stavbu bez pravých úhlů už v roce 1972. Původní rozpočet zněl na 25 milionů, kdy textilní závod Kolora zaplatil 10 a odboráři 15 milionů. V akci „Zet“ vznikl ve své době mimořádně moderní a propracovaný kulturní stánek.
Do nádob v prvním patře se chytala dešťová voda
Po převratu v roce 1991 se stal majetkem státu, který do domu příliš neinvestoval. To už nesl jméno Golf. Teprve v roce 2003 připadl městu a to jej mohlo lépe udržovat.
„Možná ještě dnes si někdo pamatuje, že v prvním patře byly rozmístěné různé nádoby, do kterých se chytala voda, když pršelo,“ vzpomíná současný ředitel Lubomír Bartoš, na doby, kdy zanedbaný objekt město přebíralo od státu.
Hudební koncerty, divadlo, festivaly. Většina významných kulturních událostí posledních 35 let na Semilsku pravděpodobně prošla Golfem. „I já si ho cením, ale mám pocit, že jsem v Semilech jedna z mála. Pro některé to je pořád ta hrozná komunistická budova,“ zamýšlí se nad možným zápisem mezi památky šéfka semilského muzea Jana Farská Hájková.
„Pamatuji si ještě doby, kdy se na místo navezly první cihly, a stavba začala růst. A když tam dnes přijdete, máte pocit, jako byste tam seděli před třiceti lety,“ říká památkář městského úřadu v Semilech Roman Hedvičák, který v blízkosti semilského kulturáku vyrůstal.
Pojďmě ještě počkat, myslí si památkář
Ten zatím o možnosti zápisu poměrně mladé stavby pochybuje. „Budovy by měly mít pro zápis určitý časový odstup a měla by je alespoň trochu zhodnotit historie,“ zamýšlí se památkář.
O stavbu kulturního stánku na soutoku Olešky s Jizerou se zasloužil bývalý ředitel národního podniku Kolora. Z důvodu nedostatku peněz se začal stavět brigádnicky až dva roky po dokončení projektové dokumentace.
Podle dobových údajů z roku 1974 měly závody zajišťovat na stavbu dvacet brigádníků, společenské organizace a občanské výbory v sobotu dvacet, v neděli deset brigádníků.
Stavba a její vybavení bylo dokončováno až do posledních hodin před slavnostním otevřením. Semilský Golf má i své dvojče. Nachází se v Doksech a také slouží kultuře.
Kromě Kulturního centra Golf dnes v Semilech usilují o zapsání dalších staveb. Patří mezi ně první elektrické krematorium ve střední Evropě nebo budova Husova sboru pod nádražím.
