Kunratické Švýcarsko. To jméno už dnes nikdo nepoužívá a málokdo zná. Nazývala se tak krajina kolem Cvikova, známá svými skalními městy a čedičovými varhany. Kdysi konkurovala i Českému ráji.
Po odsunu původního sudetoněmeckého obyvatelstva se na ni ale zapomnělo a její největší poklady pomalu zmizely zarostlé v lesích pod vrstvou mechu a lišejníků. Díky snaze místních patriotů ji opět pomalu začínají turisté objevovat.
„Jsou tu naprosté poklady, které přitom znají sotva místní a pár kilometrů odtud už mladí lidé krčí rameny, když se řekne třeba Skála smrti,“ hovoří o Kunratickém Švýcarsku zdejší patriot Tomáš Vlček, ředitel cvikovské knihovny.
Skalní blok s reliéfem otesali a nezničili
Díky jeho aktivitám už se ale poklička zapomnění nadzvedává. Vyjednal s Klubem českých turistů, že nejzajímavější místa označí a zařadí do turistických map. Například skalní reliéf Nejsvětější Trojice v osadě Třídomí je tak nově na žluté turistické značce a lidé ho bez problémů najdou.
„To místo nebylo nikdy označené a turisti sem prostě nechodili. Co není namalované v mapách, to pro ně neexistuje. Tak snad se to teď změní,“ doufá Vlček.
Reliéf je přitom spojen se zajímavým příběhem. V roce 1740 jej mařenický stolař Franz Schier za trochu jídla vytesal do skály a na mnoho desetiletí vytvořil magické poutní místo.
„Reliéf je zajímavý nejen svým stářím, ale i velikostí, krásou a bohatostí ztvárnění, zasazením do přírody. Jedná se sice o výtvor podivína, ale lidé jej chránili a když se tu později lámal pískovec, skalní blok s reliéfem otesali a nezničili,“ popisuje popularizátor Lužických hor a autor webových stránek www.luzickehory.cz Jiří Kühn.
Nejmajestátnějším reliéfem je Skála smrti
Reliéf se nachází v osadě Třídomí, jen kousek od nechvalně známého vrakoviště fordů. Ještě o 300 metrů dál lze najít další reliéf, znázorňující útěk Svaté rodiny do Egypta.
Právě skalní reliéfy vytvořené lidmi jsou největším lákadlem Kunratického Švýcarska. Nejmajestátnějším je pak Skála smrti, mohutný výjev z pověsti o rytíři a krásné panně. A příběh je to vskutku hororový.
„Znázorňuje pověst o zdejším rytíři, který na koni štval krásnou dívku až na okraj skály. Dívka raději skočila dolů, ale zachránila se pádem do říčky. Rytíř, který po ní vrhl kopí, dopadl hůř. Kůň se pod ním splašil a on spadl dolů a zabil se,“ popisuje Tomáš Vlček.
Autory výjevu z roku 1910 jsou místní učitel Karl Beckert a četnický strážmistr ve výslužbě Karl Bundesmann. Oba byli velcí popularizátoři dnešních Lužických hor a v podstatě odstartovali turistický zájem o tuto oblast.
„Byli to lidé, kteří milovali zdejší kraj. Ostatně, důvod tvorby reliéfu vetkli i do doprovodné tabulky pod ním: Aus liebe zur heimat, tedy z lásky k vlasti. Paradoxní je, že oba dva skončili později v odsunu spolu s dalšími Němci,“ popisuje Tomáš Vlček.
Na stole byla astronomicko-geografická orientační tabule
Právě Bundesmann s Beckertem mají na kontě i další skalní reliéfy Kunratického Švýcarska. Z jejich dílny je možná nejznámější z nich - takzvaný Dutý kámen. Zalesněný hřbet poblíž Cvikova skrývá hotovou uměleckou galerii.
Oba patrioti tu do skal vytesali majestátní reliéf hlavy básníka Theodora Körnera, což byl někdo jako saský Mácha. Zemřel sice ve 22 letech, zanechal po sobě ale obrovské množství bojovně laděných básní. Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště s 38 kamennými stupni, vystupující na ploché temeno s osmihranným kamenným stolem a lavicí.
Na stole byla kdysi astronomicko-geografická orientační tabule a sluneční hodiny. Oba autoři byli členy Horského spolku pro nejsevernější Čechy, což byl s trochou nadsázky předchůdce Klubu českých turistů.
„Členové horských spolků byli lidé nejrůznějších profesí, které spojoval zájem o krajinu v jejich okolí. Vznik spolků souvisel s rozvojem turistiky a jejich hlavním cílem bylo podporovat u lidí zájem o přírodu a pěší turistiku. Věnovaly se zpřístupňování zajímavých míst, úpravám a značení turistických cest, zřizování laviček a přístřešků, ale také výstavbě restaurací a rozhleden, pořádaly exkurze, přednášky, vydávaly mapy, průvodce, časopisy a podobně,“ vysvětluje Jiří Kühn.
Karl Beckert jako učitel využíval tyto reliéfy i jako cíl k vlastivědným vycházkám svých žáků. Některé reliéfy, které se ukrývají v lesích Kunratického Švýcarska, jsou ale ještě starší. Dodnes dochované rytiny na skalách se datují až do 15. nebo 16. století. Dle pověstí je zanechávali italští hledači drahých kamenů, ale většina skalních reliéfů s náboženskou tematikou pochází až z 18. nebo 19. století.
