Pitoňák se k vraždě svého kamaráda přiznal. "Bylo mi jasné, že jednoho dne se na to přijde. S tím jsem byl smířený," řekl soudu při předchozím přelíčení muž. Rozsudek není pravomocný. Obžalovaný i státní zástupkyně si nechali lhůtu na případné odvolání.
Podle obžaloby stály za vraždou spory kvůli placení nájmu. Podnapilý spolubydlící měl Pitoňáka začít ohrožovat nožem, ten ho však odzbrojil a v následné šarvátce mu zasadil čtyři bodné rány do hrudi a krku. Sám podle svých slov ze souboje vyvázl jen s drobným poraněním.
Pitoňák pak podle žalobkyně tělo svého spolubydlícího ukryl do místnosti v poschodí. V domku uklidil a lidem tvrdil, že mu známý ukradl peníze a zmizel s nimi. V domě byl naposledy ještě asi dva měsíce po vraždě.
Senát odmítl návrh Pitoňákova obhájce Oldřicha Filipa, aby byl čin posouzen jako zabití. Okolnosti tomu neodpovídaly. "Jedna bodná rána by svědčila o nějaké stresové situaci, ale čtyři rány ne," řekla při zdůvodnění rozsudku soudkyně Eva Drahotová.
Zavražděný měl psychické problémy
Obžalovaný podle ní není žádný plánovitý zabiják. Přitížilo mu ale, jak po vraždě naložil s tělem. Jeho přiznání bylo podle názoru soudkyně jen částečné.
Tělo nalezla zhruba po třech měsících sestra oběti, která si domek chtěla spolu s kamarádkou pronajmout. Na mrtvého narazily při úklidu, když v domku hledaly, odkud vychází silný zápach. Sestřina známá poznala mladíka podle vlasů.
Ubodaný sedmadvacetiletý muž měl psychické problémy, s nimiž se léčil na psychiatrii. Podle svědectví býval agresivní, často pil alkohol a své okolí vystavoval konfliktním situacím. Podle soudu to byl naopak Pitoňák, kdo míval snahu situaci v domě uklidňovat. Uložený trest je také nižší, než jaký navrhla státní zástupkyně - ta žádala 11 až 12 let.
Trest by měl Pitoňák vykonat ve věznici s ostrahou, tedy v mírnějším typu nápravného zařízení, než jak zákon za vraždu běžně ukládá.
