Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Až přijde Ančka s kůsou, půjdu. Před 30 lety zemřel spisovatel Buchar

  16:07aktualizováno  16:07
Snad žádný jiný český spisovatel nezačínal s literární kariérou tak pozdě jako on. Jeho prvotina s půvabným názvem Co se kdy u nás šustlo mu vyšla, když mu bylo 82 let. Regionální spisovatel, rodák z Mříčné na Jilemnicku, Jan Buchar, zemřel před třiceti lety, 19. března 1988.

Spisovatel Jan Buchar zemřel před třiceti lety. | foto: archiv obce Mříčná

Po celý svůj život patřil rodák z Mříčné na Semilsku mezi nejznámější osobnosti Podkrkonoší. Na letošní smutné výročí budou v Mříčné pamatovat.

„Budeme o něm besedovat, věnujeme Bucharovi také článek v místním tisku,“ uvedla starostka Jana Holcová.

Buchar se angažoval v mnoha oblastech kultury, proslul svými knihami příběhů v krkonošském nářečí.

V historkách zachytil původní nářečí

„Sám říkával, že je nejstarším začínajícím spisovatelem. V roce 1977 vyšla v nakladatelství Kruh v Hradci Králové jeho prvotina Co se kdy u nás šustlo. V této knize jsou shromážděny originální historky, ve kterých se mu podařilo zachytit původní nářeční mluv Mříčné, slovní odstíny, které již z našeho vědomí dávno vymizely,“ popsali ve své stati historici ze spolku Transsaltum – Klubu přátel historie v Jilemnici.

Jan Buchar se v Mříčné u Jilemnice narodil 14. dubna 1895. Jeho spolužákem ve škole v Jilemnici byl spisovatel Jaroslav Havlíček. V roce 1940 byl pro účast v národním odboji zatčen a uvězněn. Prošel několika koncentračními tábory. Propuštěn byl v roce 1943.

Po osvobození se stal řídícím učitelem v Jilemnici, učil ale jen do roku 1950, kdy odešel do penze. I v důchodu zůstal velmi aktivním.

„Na svět se díval z té veselejší stránky. Byl vždy plný optimismu, humoru. Do svých 88 let pravidelně jezdil, dříve chodil pěšky, do Jilemnice, kde se scházel se svými vrstevníky a přáteli na kus řeči.“

Přátelé za ním chodili do dědkouny

Po literárním debutu následovaly vždy s několikaletými odstupy další povídkové knížky. Šlo o tituly Co se šustlo taky jinde z roku 1980 a Bylo hůř a lidi nechválili ze čtyřiaosmdesátého. Čtvrtý sborník Starý kantor vzpomíná se knižního vydání nedočkal. Některé povídky vyšly také v časopise Krkonoše.

„Vypravěčské umění Jana Buchara bylo podle pamětníků srovnatelné i s populárním moravským lidovým vypravěčem Zdeňkem Galuškou. Nikdy se však nepodařilo zorganizovat veřejnou nahrávku z jeho vyprávění – natož aby podle jeho tří povídkových knížek, obdobně jako podle Galuškových, natočila tehdejší televize jakýkoliv seriál,“ uvádí v profilu umělce na webové encyklopedii Wikipedia Jiří Erben.

Na sklonku života Jan Buchar trpěl problémy s pohyblivostí. „Od roku 1983 již téměř nemohl chodit a o to více si zval přátele a známé na kus řeči do svého mříčenského stavení, které nazýval dědkouna,“ píše Erben.

Se světem se rozloučil větou, kterou již předtím použil v jedné z knih. „A až příde ta Ančka s kůsou, a řekne,Tak Jene, dopi, dokuř a dem’, no tak půjdu.“

Ukázky z díla Jana Buchara

„V každý usi žilo a žije pár lidí stejnýho ména. Ve Smerčině mnoho Bucharu, v Přímě Lukšu, v Jistemnici Kubánku, ve Stokách Mečířu. Jak je rozlišiť? Polle křestního ména? To bylo kata platný. Dyť ve Smerčině žili kdysi štyry Jaroslavové Buchaři. Polle domovních čísel? Dyť ty znal jen posilák. A tu pomohly přísrabky. Některý toho honně napovidaj. Třá: Stránskéj, Máslik, Kalcu, Zádomskej, Blajcher. Někerý přísrabky vytlačily i spráuný méno. Smerčinský chase nikdá nenapallo, že Paulackej a Vinš se menujou Kovářovi a sou to vlastní bratři!“

„Pon našema horama, to je takovej zapomenutej kout. Ouzký oudolí, stráně jako do třechy, dóle louky, vejš smerkovej háj, všude ticho, klid a mír, žádná fabrika tu nečadí, auťáky nerachotěj. Dyž sem přijdou krajáci, vejletníci nebo lufťáci, řikaj: Lidi jak tady můžete žiť? Na nás tu ušecko padá ! A vidíte, žili tam lidi a byli spokojený! ...“



Nejčtenější

Za siluetu Ještědu zaplatí kraj dědicům práv sto tisíc. Vyhne se sporům

Televizní vysílač a hotel Ještěd vystupuje z mraků. (10. června 2012)

Siluetu symbolu kraje - horského hotelu na Ještědu, mají v logu kluby i firmy, přitom často netuší, že tím porušují...

Z obrazců v obilí jsou zemědělci nešťastní, zvědavci šlapou i mimo kruhy

Obrazec z výšky.

Kruhové obrazce v obilí, které se před několika dny objevily na poli v obci Bílá nedaleko Hodkovic nad Mohelkou, nejen...



Přibývá pádů z elektrokol, lidé podceňují rychlost i delší brzdnou dráhu

Turisté stále častěji vyjíždějí do Jizerských hor i na elektrokolech.

Prodejci jásají, starší lidé jsou spokojeni, že ujedou trasy, které by jinak nezvládli. Horská služba a další záchranné...

Radní narychlo napouští koupaliště vodou z potoka. Schytává kritiku

Cisterny obsadily Lesní koupaliště.

Nákladní cisterny ve čtvrtek druhý den doplňovaly vodu Lesního koupaliště, protože přítok z Jizerského potoka nestačí....

Důchodce „vrací do trenek“ netradiční letní tábor. Bojují tam s živly

Senioři museli například při štafetovém závodě absolvovat slalom, jako hasiči...

Jako malá byla na letním táboře jen dvakrát a moc se jí tam nelíbilo. Jako penzistka je Jiřina Šebestová s letním...

Další z rubriky

Byla u kostela, kde umírali Gabčík a Kubiš. Zažila i Pražské povstání

Pamětnice Miroslava Chmelíková chodila do školy kousek od kostela, kde se v...

Patnáctileté studentce Miroslavě Matoušové zněly v uších 18. června 1942 úplně jiné zvuky než skřípání křídy po tabuli....

Horníci čelili tmě a bahnu, dnes Harrachov láká na suché chodby a jámu

Pavel Beneš sám kdysi v Harrachově fáral. Dnes dělá průvodce v tamním hornickém...

Na plánku to vypadá jako šílená změť čar a odboček. Co patro, to jiná barva. Celkem je těch pater sedm. To všechno v...

Nanovlákna pomohou s hojením ran, v Liberci je testují přímo na pacientech

Vlákna se navíjejí na nosné jádro, jakým je třeba hedvábí a vyráběný materiál...

Liberečtí lékaři jako první na světě testují na pacientech kožní kryt na bázi nanovláken. Zdravotnický prostředek na...

Najdete na iDNES.cz