Pravda, pár roků to trvá. Mezitím firma dováží na vánoční prodej stromky z okolních školek.
„Tyhle stříbrné smrčky přijdou na řadu až příští rok, letos jsou ještě malé,“ říká zahradnice Helena Horáčková, která v zahradnictví pracuje už osmým rokem.
Cesta rozděluje areál, napravo vyrůstají malé, asi třiceticentimetrové smrčky, pěkně v pravidelném šiku.
„Je jich asi tisíc a sázeli jsme je letos v březnu. Podle šňůry, aby zařezávaly a měly kolem sebe zhruba metrové rozestupy. Dvakrát jsme je hnojili cereritem a dvakrát protrhávali, aby sazeničky okolní tráva a plevel nezadusily,“ vysvětluje.
Naproti přes cestu se naparují buclaté stříbrňáky. V kohoutku mají tak metr a půl. Těch je nejvíc, kolem dvou tisíců, a jsou jim asi tři roky. Některé jsou stříbrnější, jiné víc dozelena.
„Každý je trochu jiný - mají jinou barvu, výšku, hustotu a tvar, i když podmínky jsou stejné. Je to jako u lidí. Aspoň si každý vybere podle svého,“ míní Horáčková.
V sousedství nejmenších smrčků kralují vyšší jedličky. Je jim stejně jako stříbrným smrčkům, za nimi vykukují klasické smrky ztepilé.
Podle Horáčkové rostou vánoční stromky na farmě úplně stejně jako v přírodě. „Pokojová jedle povyroste jedno patro za rok. U smrčků je to nějakých dvacet, pětadvacet centimetrů. Jednou za rok použijeme nějaký přípravek, když je tráva kolem moc vysoká, někdy ji také vysekáváme, ale musíme opatrně, abychom stromky nepoškodili.
„Umělé stromky ty živé nikdy neporazí“
Horáčková se nebojí konkurence umělých stromků. „Umělé stromky ty živé nikdy neporazí. Lidé si živé kupují stále víc. Nejvíc jdou na odbyt jedličky, na druhém místě jsou stříbrné smrčky. Lidé chtějí mít doma kus přírody, a hlavně vůni jehličí. Tu totiž sebedokonalejší napodobeniny nenahradí,“ míní Horáčková.
Sazeničky firma dováží od českých pěstitelů, například z Nového Města pod Smrkem.
„Tohle je třeba jedle bělokorá s placatým hebkým jehličím, zespoda bílým, která se zase vrací do Jizerek. Je odolná proti vlhku, smrky mají mělčí kořeny a jsou náchylnější k nemocem,“ upřesňuje zahradnice.
Pracovnice zahradnictví stromky nijak neupravují. „Necháváme jim prostor. Zpočátku potřebují péče víc a hlavně vláhu. Letošní suché léto jim dalo zabrat. I když jsme pořád zalévaly, některé stromky nepřežily. Občas nám tu řádí krtek, ale to je příroda. Jinak na žádné choroby netrpí,“ pochvaluje si.
Každoročně menší část stromečků i s hlínou putuje do květináče. „Přibývá lidí, kteří si stromečky kupují v kontejneru a na jaře, až sleze sníh, si je zasadí třeba na zahradu,“ upřesňuje Horáčková.
Podle ní je potřeba dávat pozor, aby stromek nedostal tepelný šok. „Základem je, že ho nesmíte dát hned do teplé místnosti. Chce to tři dny jej postupně zvykat. Nejdřív ho dát třeba někam do garáže, pak do chodby, do předsíně, a pak teprve do pokoje. Jinak strom dostane tepelný šok a uschne. A totéž, až ho budou po Vánocích zase dávat zpět.“
Zvyknout si musí i klasické řezané stromky. „Ty je potřeba pořádně zalévat, hlavně v panelácích, kde je velké sucho. Nejlepší je rosit je rozprašovačem, jako to děláme u kytek. Vydrží dlouho a svěží,“ poznamenává.
Zahradnice teď čeká náročný konec sezony. Od konce listopadu až do 23. prosince se nezastaví. „Snažíme se u prodeje stromků vytvořit hezkou atmosféru. Jeden stromeček máme nazdobený a letos nejspíš přidáme i hudbu, abychom lidi správně vánočně naladili,“ říká Jiřina Vaňková z oddělení prodeje zahradnictví. „Až budeme příští rok prodávat stromky z plantáže, líbilo by se nám, kdyby si mohli lidé stromek vybrat a my jim jej pak uřízli, ale zatím nevíme, jak to organizačně a personálně zvládnout, takže uvidíme.“
