Alena Brabencová v anglické internátní škole Reddam House Berkshire.

Alena Brabencová v anglické internátní škole Reddam House Berkshire. | foto: archiv studentky

Známky tady nemají význam, říká dívka z Mimoně, která studuje v Anglii

  • 5
Sedmnáctiletá Alena Brabencová je jedinou studentkou z Libereckého kraje, která získala milionové stipendium a gymnázium v Mimoni vyměnila za prestižní internátní školu Reddam House Berkshire v jižní Anglii. Už čtvrt roku zde studuje literaturu, historii a byznys, v budoucnu by chtěla absolvovat Oxford.

Proč jste se rozhodla pro Anglii?
Cítila jsem, že český vzdělávací systém mi úplně nevyhovuje, a tak jsem zjišťovala různé informace o jiných systémech a o tom, jak se vlastně člověk může učit efektivně a zároveň hravě a účinně. Anglický systém je jedinečný tím, že se žáci orientují mnohem dříve na oblast, ve které chtějí v budoucnu působit. To bylo velmi lákavé, jelikož jako extrémně humanitní člověk studující na gymnáziu mě myšlenka studia předmětů, které mě opravdu zajímají a které si užívám a chci o nich vědět co nejvíce, opravdu lákala.

Jak velká vlastně byla částka, kterou jste ve stipendiu získala na studium v Anglii?
Bylo mi nabídnuto plné stipendium, které zprostředkovala pražská Nadace OSF společně s britskou organizací HMC - toto stipendium tvoří částka 30 000 liber, což je přibližně milion korun.

Jaké jsou vaše dojmy?
V Anglii jsem zatím strávila přes dva a půl měsíce a jsem nadšená! Prvních pár týdnů bylo opravdu těžkých a plně jsem si uvědomovala, jak mám vlastně naši domovinu ráda a jak moc mi chybí má rodina, oblíbené kavárny, české jídlo, ale i třeba volné odpoledne, kdy jsem si mohla lehnout do postele a celý den jenom číst oblíbenou knihu. Prvně jsem se hodně divila, že je tady velké teplo a několik prvních týdnů ani skoro nepršelo!

V čem se nejvíc liší anglické a české školství?
Úplně ve všem! Angličané začínají studovat o rok dříve a v 11.ročníku (třídě) dělají závěrečné zkoušky ze všech předmětů a na poslední dva ročníky školy mají šanci se specifikovat na tři až čtyři předměty, které je opravdu zajímají a chtěli by se jim věnovat v budoucnosti. Střední školu zakončí A-levels, což je ekvivalent české maturity. Nemám stálou třídu, ale mám na každý předmět úplně jiné spolužáky, a třídy jsou mnohem menší, aby se zachoval určitý osobnostní přístup a byl i prostor k diskuzi - na každém předmětu není více jak deset lidí. Hodiny tu jsou velmi interaktivní, zábavné a uvolněné, učí se tu hrou a zábavou, ale zároveň mají učitelé velmi velká očekávání na domácí přípravu a samostudium.

A jak je to podle vás v Česku?
V České republice je vyžadováno, obzvlášť na gymnáziích, pohlcení a zapamatování si obrovského množství informací z mnoha oblastí, ale realita je taková, že to je pro studenta, který jen sedí ve třídě a poslouchá, nepředstavitelné. To je asi největší rozdíl - zde se prostředí naprosto liší, lidé se tu chtějí vzdělávat a mají potřebu zjišťovat informace, plní všechny dlouhé úkoly a opravdu se o předmět zajímají.

Přikládá se tam větší význam známkám než u nás?
Známky tady vlastně nemají vůbec žádný význam. Slouží pouze jako reflexe pro žáka i pro učitele, kde se žák může zlepšit a učitel mu poskytne rady a doporučení, jak se vylepšit. Známky dostáváme z pravidelných testů, které píšeme každý týden, a také z větších úkolů. Průměrná známka pak tvoří naši známku na konci roku na vysvědčení. Jedná se ale jen o papír pro rodiče a mnohem větší důraz je kladen na učitelský komentář o žákovi a o tom, jak prospívá a jak se chová ve třídě. Záleží však na známkách ze závěrečných zkoušek A-levels, jelikož na základě toho se odvíjí úspěšnost přihlášky na britské univerzity.

Jak jste přijala anglickou kuchyni? Mají nějakou specialitu, kterou nepozřete?
Jídlo je tady velmi pestré a nevaří se tady pouze anglická kuchyně. Je tu obrovský výběr každý den - několik hlavních jídel, salátový bar, ovocný bar, dezerty, polévky... Vždy si tedy najdu něco, na co mám chuť. Nejsem ale velká fanynka snídaňových pečených fazolí.

Anglické školy jsou typické nošením uniforem. Vadí vám to? A vnímáte pokusy některých dívek posouvat hranice?
Na mé škole jsou uniformy povinné jen do ročníku 11 a tak jako studentka 12. ročníku musím pouze dodržovat formální dress code, což mi problém opravdu nedělá. Myslím si, že se o posouvání hranic nedá hovořit, jelikož všichni jsou tu velmi formální a slušní.

Jaký je vlastně život na internátu? Jsou tam tvrdé podmínky?
Boarding je jedna z nejlepších věcí na celé škole. Jsou tu studenti z mnoha zemí, a tak se prolínají kultury a to je skvělé. Je tu velmi rodinná atmosféra a člověk má stále kamarády u sebe a nemusí se dívat na filmy sám. Má česká kamarádka bydlí v pokoji, který sousedí s mým, a tak na sebe vždy můžeme jenom zaťukat. Podmínky jsou rozhodně dost tvrdé - dny máme naplánované a režim se musí dodržovat, jinak člověku hrozí demerity, černé puntíky, v případě dvanácti demeritů se již vyhazuje ze školy. Je povinné chodit včas, v případě opuštění koleje se člověk musí odepsat na ́sign-out sheet ́ a napsat, v kolik odchází, kdy se vrátí, od koho dostal povolení a poté se také musí zapsat při příchodu zpět. Pro některé studenty je problém učit se celé dvě hodiny každý den, ale s tím problémy nemám.

Co vám na životě v Anglii vadí? Měla jste někdy chuť se na to vykašlat a vrátit se domů?
Úplně mi nevyhovuje anglická přetvářka, jejich hodnoty a britský přístup k ostatním lidem. Nesvítí moc slunce a lidé se příliš nesmějí, z toho se někdy cítím docela smutně a vzpomínám na šťastné chvilky, které jsem v Česku prožila. To jsou chvíle, kdy se mi stýská po domově. Samozřejmě ale vždy pominou a já si uvědomím, že je to tu vlastně skvělé a je to výborná zkušenost.