Tuto příležitost jim dává pravidelný Restaurant Day, který už popáté hostil Liberec. Svátek jídla pocházející z Finska tentokrát svolal všechny fanoušky načančaných, voňavých a tedy lákavých dobrot v sobotu na zahradu Základní školy Orlí.
Jako houby po dešti rostly bytelné i podomácku vyrobené stoly na trávníku několik metrů nad korytem Nisy. Pomyslné brány školní zahrady se měly otevřít úderem jedenácté hodiny, každý tak chtěl mít co nejvýhodnější pozici. Slunce pálilo a vše nasvědčovalo kulinářskému zážitku.
„Letos máme přihlášených 18 stánkařů,“ informuje mě pořadatelka Kateřina Kloučková, když se nevěřícně rozhlížím po všech muffinech, slaných koláčích, ale i hrncích po okraj naplněných bublajícím gulášem nebo chilli con carne.
Nabídka je tu opravdu celosvětová. Přestože se ze všech stran ozývá čeština, ochutnávají návštěvníci tu japonské sushi, tu arabský hummus. O kousek dál se táhne fronta na libanonské speciality. I ty připravuje české děvče.
„Minulý rok jsem byla v Libanonu a strašně mi tam chutnalo. Jídla, která tu dnes prodávám, jsem se naučila pokusem omylem,“ vysvětluje mi Jana Lauermannová, která jinak pracuje jako hotelová recepční. Restaurant Day navštívila podruhé, v únoru připravovala vietnamskou kuchyni.
Špízy na slano i na sladko
Nováčkem není ani Martina Bubnová, vlastním povolání úřednice. U improvizovaného stánku, který si otevřela se svojí kamarádkou, najdou labužníci od každého trochu. „Máme tu špízy, a to masové, zeleninové, s tofu, dokonce i ovocné. Hodně na odbyt jde quiche,“ vyjmenovává Bubnová, zatímco rozpaluje gril.
Porcí má prý kolem stovky. S kamarádkou je přípravy vyšly na zhruba dva tisíce korun. Zisk ale neočekávají. „Neděláme to pro peníze. Baví nás vařit a rády se o recepty podělíme.“
Zahrada se mezitím plní studenty, matkami s kočárky, ale i gurmány důchodového věku. Spokojení strávníci užívají téměř letního dne a zaujímají místa na dekách. Ti, kteří přebrali jablečného cideru, se nemusí obávat – kolem řeky je plot.
A ze zahrady vede prudké dřevěné schodiště, které se s plným břichem zdolává jen obtížně. Opravdový kulinářský zážitek tak dovrší jen poobědová siesta, při které můžete poslouchat zurčící řeku, pozorovat mraky nad hlavou a vážně uvažovat nad tím, že se příště zúčastníte taky.
