Rozdali dotazníky mezi mladé lidi a výsledky je nepříjemně zaskočily. Větší polovina dotazovaných studentů trpí úzkostmi, depresemi, necítí se dobře. Deset procent dokonce uvažuje o sebevraždě. Jen zlomek z nich je se svým životem spokojený. Liberecké Sdružení Tulipan proto od nového roku zavádí novou službu, která by mladým lidem s duševními obtížemi měla pomoci.
„Jmenuje se Placený kamarád a inspiraci jsme našli v Norsku. V rámci této služby bude mít mladý člověk k dispozici kamaráda, který by mu měl pomoci s úzkostmi nebo sociální izolovaností. Někteří mladí lidé mají například problémy vůbec vyjít ven, a díky této službě by měli k sobě někoho, kdo s nimi může jít do kina, za sportem nebo je jen vyslechne,“ vysvětluje ředitelka sdružení Zora Machartová, která věří, že v řadě případů mohou právě empatičtí vrstevníci pomoci účinněji než věkově vzdálenější odborníci.
Že Tulipan přichází s touto službou, která je pro zájemce zadarmo, právě teď, není náhoda. „Obraceli se na nás mladí dospělí, se kterými spolupracujeme, i odborná veřejnost,“ upozorňuje ředitelka s tím, že řada pedagogů nebo pediatrů zaznamenala po covidovém období nárůst problémů. Mezi mladými proto rozdali dotazníky a vrátilo se jim kolem 500 odpovědí.
Tragická data
„Nejčastěji si stěžovali na úzkosti, strach z rodinného prostředí, jako jsou například rozvody rodičů. Objevily se tam také problémy s příjmem potravy nebo sebepoškozováním. Ta data jsou tragická,“ komentuje Machartová.
Momentálně mají k dispozici deset „kamarádů“, ale poptávají další. „Jedná se především o studenty pedagogické fakulty, budoucí sociální pracovníky nebo zdravotní sestřičky,“ vyjmenovává koordinátorka nové služby Michaela Svobodová.
Všichni asistenti musí projít psychiatrickým minimem a být patřičně proškoleni. K ruce budou mít podpůrný tým odborníků. Ten může nastoupit v případě, když se ukáže, že jejich klient trpí problémem, na který už nestačí přátelské popovídání.
„Budeme se snažit najít vhodné dvojice, aby si lidé navzájem sedli. Když někdo rád chodí na tenis, najdeme mu kamaráda se zájmem o sport,“ dodává koordinátorka.
Součástí projektu je také destigmatizační kampaň, která bude probíhat formou přednášek na školách. Aktivně se do ní zapojila také jedna ze studentek zdravotnické školy. Sama si prošla těžkým obdobím před třemi lety a svými zkušenostmi by chtěla ulehčit situaci ostatním.
Trvalo dlouho, než se svěřila rodině
„Ve druhém ročníku na střední škole mě postihly panické poruchy a úzkosti. Nikdo se nám ohledně duševního zdraví nevěnoval, nic jsem o tom nevěděla, takže jsem svoje stavy dlouho držela v sobě a myslela si, že jsem blázen,“ popisuje studentka, která si přeje zůstat v anonymitě.
Se svými útrapami se bála svěřit ve škole, kamarádkám i rodičům. „Neměla jsem žádné informace, cítila jsem se sama. Potřebovala jsem, aby mi někdo podal pomocnou ruku, ale bála jsem se, že mě někde zavřou a připoutají k lůžku,“ pokračuje.
Všechno začalo nejprve v městské hromadné dopravě. Začala proto chodit do školy pěšky. Bušení srdce, návaly studeného potu, tíha na hrudi, brnění konečků prstů a hlavně pocit, že se něco strašného stane, ji ale začaly přepadat čím dál častěji.
„Když se to stalo i doma, řekla jsem o tom mamce a objednala mě k psychiatrovi. Trvalo to ale zbytečně dlouho,“ podotýká dívka, která by byla ráda, kdyby kampaň pomohla zkrátit cestu od prvních úzkostí k návštěvě odborníka. „Myslím si, že kdyby tenkrát místo suché přednášky o drogách za námi přišli do školy mladí lidé, kteří by se s námi otevřeně bavili, tak jak mám koncipované přednášky teď, že by mi to pomohlo a dokázala bych se otevřít,“ dodala na závěr.
Občanské sdružení Tulipan už řadu let poskytuje zaměstnání lidem s duševní chorobou nebo jiným handicapem. Ohledně duševních nemocí pořádá také osvětové akce.
