Když jí řekli, že byla vybrána jako jedna z více než 90 tisíc registrovaných lidí k darování kostní dřeně, propukla v radostný smích.
Věděla totiž, že najít vhodného dárce bývá pro lidi s poruchou krvetvorby něco jako výhra v loterii. A právě tak to vnímala i účetní Tereza Koleňáková z Holan. Věděla totiž, že buňky z jejího těla zachrání lidský život.
„Pro mě to byl zázrak, opravdu spíš jako výhra. Byla jsem šťastná a ječela jsem doktorce do telefonu radostí, ta se hodně divila. Ten pocit byl nepopsatelný,“ vzpomíná na loňský leden mladá maminka dvou dětí.
Tou dobou už byla v registru dárců kostní dřeně osm let, přihlásila se poté, co několik let darovala krev a přišlo jí to málo. Celou dobu doufala, že na ni přijde řada. Podobné štěstí má z registrovaných jen málokdo.
Třeba v Česku loni skutečně darovalo kostní dřeň nemocnému jen 33 lidí. Najít totiž genetickou shodu dárce a příjemce bývá těžké i v globálním měřítku 25 milionů registrovaných. Stále jde o jedno procento dospělé populace světa. Tereza Koleňáková zjistila, že její kostní dřeň poputuje za oceán. Příjemkyní bude žena z americké Kalifornie.
„Američané chtěli provést své vlastní krevní testy, takže se to trošku prodlužovalo. Podstoupila jsem čtyři vyšetření krve. K samotnému odběru došlo po dvou měsících,“ popisuje žena.
Kostní dřeň se daruje dvěma způsoby. Odběrem z kosti v oblasti beder pod celkovou anestezií, nebo metodou takzvané separace, což je proces, kdy přístroj odděluje krvetvorné buňky přímo z krve pacienta a krev pak putuje zpět do žíly. Tereza podstoupila tuto druhou metodu v Plzni, kde je jediné odběrné místo v Česku.
„Na ruce nemám téměř žádné žíly, takže mi krev brali z třísel pod lokální anestezií. Ale nebolelo to, četla jsem si u toho a jednou dokonce usnula. Není se čeho bát. Další den jsem mohla jít domů,“ vysvětluje.
Další rok Terezu sledovali lékaři a podstoupila několik prohlídek. Nikdy jí ale neprozradili, komu kostní dřeň darovala.
„Totožnost příjemce říct nesmějí. Vím jen obecný popis, že jde o ženu. Nesmím ji ani prvních pět let kontaktovat, lze pouze napsat dopis přes transplantační centrum, který jí předají. Chci jí napsat, že teď má něco ze mě a že doufám, že jí to pomohlo a že se může se mnou sama spojit, pokud bude chtít. Moc ráda bych ji poznala,“ líčí mladá dárkyně.
Český národní registr dárců dřeně a Nadace pro transplantace kostní dřeně všechny české dárce každoročně oceňuje během slavnostního galavečera.
Tereze a 32 dalším dárcům se dostalo poděkování 26. dubna v pražském Obecním domě. Součástí galavečera bylo také výjimečné setkání jedné vyléčené pacientky po transplantaci s dárkyní.
„To bylo emotivní. Ta vyléčená žena řekla, že teď vnímá svět jinak a že jí to změnilo život. Dojalo mě to. Už jsem o dárcovství kostní dřeně mluvila se svými dvěma šestiletými dětmi a připravuji je na to, aby jednou také pomáhaly,“ dodala Tereza Koleňáková.
