"Naděje na obnovení elektrárny přišla po Listopadu. Byl jsem tehdy ale velmi naivní. Myslel jsem, že stačí mít dobrou myšlenku a že to půjde snadno, že byrokracii odzvonilo," říká Milan Kuršel.
HISTORIE ELEKTRÁRNYPovolení stavby jezu, náhonu a původní elektrárny bylo vydáno již v roce 1861 továrníkovi Johannu Liebiegovi. Turbíny tehdy poháněly přímo tovární stroje a celá stavba byla provedena velmi rychle. Sloužila téměř 100 let, než se znelíbila budovatelům socialismu. Elektrárna pak zchátrala, náhon se stal černou skládkou. |
Když byl v roce 1991 schválen privatizační zákon, na jehož základě trosky elektrárny spolu se společníky získal, narodil se Kuršelovi syn.
Dnes, kdy je elektrárna hotová, je syn dospělý a stal se předsedou představenstva akciové společnosti Vodní elektrárna Železný Brod.
"Tento kout města byl velmi nevábný. Proto jsem rád, že se to povedlo a město má další pěknou část," říká starosta Václav Horáček, i když to mezi městem a elektrárnou párkrát "zaskřípalo".
Současná nová budova strojovny elektrárny stojí na obnoveném původním náhonu, je však o 650 metrů dále než původní.
Výkon tří turbín je 986 kWh, což při ročním výkonu představuje přibližně spotřebu elektrické energie 600 domácností.
Voda místy dosahuje úrovně silnice a náhon od ní odděluje kamenný val.
"Ten nesouvisí s vlastní silnicí nebo opěrnou zdí. V mezidobí, kdy elektrárna nefungovala, tu vznikla čistírna odpadních vod. Ve valu je kanalizace," vysvětluje Michael Závěrka, další z otců obnovy elektrárny.
Firmě ještě zbývá vyřešit průsaky vody do bývalého továrního areálu a také sledovat anketu Stavba roku, kam je elektrárna nominována.