Na konci listopadu začíná období, jemuž mykolog Zdeněk Pelda říká houbařská...

Na konci listopadu začíná období, jemuž mykolog Zdeněk Pelda říká houbařská extraliga. Až do pozdního podzimu vydržely například křemenáče březové. | foto: Zdeněk Pelda

Stromy jsou dávno bez listí. Hřiby a křemenáče přesto stále rostou

  • 0
Houbaři si užívají blažený podzim. Protože pořádně nemrzlo, nosí i na konci listopadu z lesa hřibovité houby, po nichž bývá veta většinou už v říjnu.

„Roste ještě skoro všechno, i když už toho není tolik jako v září. Tak pozdě nelze samozřejmě očekávat žádné houbové smrště,“ říká známý mykolog Zdeněk Pelda.

„Dají se najít hřiby, suchohřiby, klouzci, křemenáče, kozáci, holubinky, penízovky nebo šťavnatky. Pokud narazíte na hřibovité houby, jde převážně o urostlé a statné kusy.“

Prozraďte, kdy jste měl naposledy řízky z hřibů?
V pondělí. Do lesa nechodím jenom v Libereckém kraji, ale vyrážím také do středních Čech za Mladou Boleslav. Našli jsme tam s manželkou deset hřibů a šest bylo tak zdravých, že jsme si je odvezli domů a měli z nich večeři.

A kdy jste byl s hřibovitými houbami naposledy úspěšný v Libereckém kraji?
Před několika dny v Hamru na Jezeře. Našli jsme krásného kováře a také klouzky - obecné, sličné i peprné. Ještě po polovině listopadu bylo dost hřibů. V úterý jsem se vydal na ještědský hřeben a objevil jsem tam velký trs hlívy ústřičné. Některé exempláře měly už patnáct centimetrů. Ale jenom jsem si je vyfotil a nechal je růst dál.

Je letošní podzim velkou výjimkou, nebo se potvrzuje, že se klima skutečně otepluje?
Za posledních deset let si pamatuji tak tři čtyři podzimy podobně teplé jako letos. Dříve bývalo studených podzimů asi přece jen víc. Na druhou stranu si dobře vzpomínám na polovinu října roku 2009, kdy Liberecký kraj postihla sněhová kalamita. Napadlo několik desítek centimetrů sněhu a navíc hodně mrzlo. S houbami tehdy nastal skoro úplný konec. Některé podzimní a zimní druhy se objevily ojediněle až za dlouhou dobu.

Přišel někdy v minulých deseti letech opačný extrém?
V zimě 2007 až 2008 jsem našel čerstvého klouzka ještě po silvestru. Na Štědrý den 2006 jsem nasbíral plný koš hub. Vydaly na velmi bohatou směs ve stylu Ein Kessel Buntes. Rostly tehdy čirůvky zelánky, hlívy ústřičné, penízovky sametonohé či ucho Jidášovo.

Většina houbařů na konci listopadu o les už ani nezavadí. Jak se tam vlastně člověk teď cítí?
Na houby se prý v Česku vydá ročně sedm milionů lidí. Nejvíc určitě v září, kdy během suchohřibových vln přinese domů plný koš skoro každý. Na konci listopadu však začíná období, jemuž říkám houbařská extraliga. Lesy ztichnou a zklidní se. Nikdo nekope do krásných „prašivek“ jenom proto, že mají „chladiče“ pod klobouky. V archivu mám několik set tisíc fotografií hub. Kouzlo listopadových je stejně velké jako u těch z jara nebo z léta. Liduprázdné lesy nám dávají příležitost popřemýšlet si a dostat se do vnitřní rovnováhy. Domů se z nich vracím tak nějak silnější a dobře naložený.