„Voda má 23 stupňů, pivo je studené. Nejvíc lidí chodí o víkendech, kdy se dá v Dubici strávit celé odpoledne s rodinou. Zájem ze strany lidí je den ode dne větší, řada z nich se přijde jenom podívat a ze zvědavosti to vyzkouší,“ komentuje Ptáček.
Jedním z prvních odvážlivců, kteří stoupli na prkno, byla Magdalena Zachová. Mladá provozovatelka penzionu v České Lípě stála na wakeboardu poprvé, přesto ji tento sport učaroval.
„Chytlo mě to hned napoprvé. Myslela jsem si, že to bude těžké, bála jsem se, že neudržím rovnováhu. Ale šlo to jako po másle,“ hodnotí žena.
Její manžel Libor si jízdu na „vejku“ zkusil taky. „Člověk si u toho vyčistí hlavu, protože je to obrovský relax a navíc mít kousek za barákem takovéhle hřiště je přeci výhra,“ směje se mladý muž.
Michal Ptáček do stavby wakeparku investoval 3,2 milionu korun, s návratností investice počítá do tří let. Park navrhoval s profesionálními jezdci na wakeboardu tak, aby uspokojil jak profesionální jezdce, tak amatéry. Prvním slouží dva rychlé devítimetrové vleky, těm druhým dva šestimetrové.
Jízdu zvládnou i děti
Obsluha vleku může regulovat rychlost pohybu lana, takže nehrozí pády do vody a ruce vymknuté z kloubů. „Nejmladšímu jezdci bylo 2,5 roku,“ vyvrací Ptáček mýtus o tom, že jízdu na „vejku“ zvládnou jen trénovaní sportovci.
Na stavbě wakeparku se podílel i bývalý profesionální jezdec na wakeboardu Jan Rasel z Nového Boru.
„Wakeboard je ideální letní sport, v němž se spojí koupání, opalování, zábava i adrenalin. Když sem přijedu s rodinou, odložím manželku s dětmi vedle na pláž a já si jdu zajezdit,“ hodnotí Rasel.
Pohyb prkna po jezeře s sebou přinesl ještě jeden pozitivní jev: mizí z něj sinice. Kvůli nim zde bylo koupání kdysi zakázáno. Tím, jak se voda okysličuje, sinice se množí pomaleji.
„Když jsme park před pár týdny poprvé otvírali, průhlednost vody byla sotva pár centimetrů. Dnes vidíte skrz metr a půl od břehu,“ potvrzuje Karel Šiktanc, operátor vleku a instruktor. 30. července se v parku uskuteční první závody.
