„Je to pro mě velké zadostiučinění,“ říká Reného bratr Jiří Matoušek. Na snímku...

„Je to pro mě velké zadostiučinění,“ říká Reného bratr Jiří Matoušek. Na snímku s dobovým tiskem, kde se píše o jeho bratrovi chartistovi. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Liberec pojmenuje zastávku po chartistovi, jemuž StB zničila život

  • 7
Odpor proti totalitnímu komunistickému režimu, symbolizovaný Chartou 77, si již brzy připomene v Liberci každý, kdo se postaví na tramvajovou zastávku Rybníček před vozovnou dopravního podniku. Od 1. září bude mít podtitul „René Matoušek a další liberečtí signatáři Charty 77“.

„Je to pro mě velké zadostiučinění,“ říká Reného bratr Jiří Matoušek. „Když jsem jezdil za bráchou do Liberce na soudy s ním a blížil jsem se k městu s rudou hvězdou na radnici, dělalo se mi zle. Liberec jsem nenáviděl. Teď cítím, že jsem se s ním smířil.“

Loni v listopadu si republika připomínala 25. výročí sametové revoluce. MF DNES zveřejnila vzpomínky Jiřího Matouška na bratra Reného. Mrzelo ho, že se na statečnost jeho bratra zapomnělo.

Obrátil se na náměstka primátora Ivana Langra (Změna), jestli by radnice nenašla nějakou možnost, jak Reného připomenout. Výsledkem bude právě podtitul na tramvajové zastávce „René Matoušek a další liberečtí signatáři Charty 77“.

„Na zastávce Rybníček se objeví prvního září,“ uvádí Langr. „Skříňka na sloupku přinese informace, proč podtitul na zastávce je.“ Langr nejdříve prosazoval, aby městská rada souhlasila s přejmenováním zastávky „Rybníček“ na „Rybníček - Zastávka Reného Matouška“.

Signatář Charty 77 totiž za socialismu jezdil v Liberci jako řidič tramvaje. Langrův návrh neprošel o jediný hlas. Jiří Matoušek je však rád i za to, že město zastávku opatří bratrovým jménem.

V tramvaji pouštěl Kryla

„Jsem celoživotním dlužníkem náměstka Langra,“ prohlásil Jiří Matoušek. „Za jeho úsilí, aby Liberec uctil Rendovu památku, mu patří dík celé naší rodiny.“

René zemřel v roce 1992 jako jednačtyřicetiletý. Záhadnou smrt uzavřela policie jako sebevraždu.

Nápad s připomenutím Reného památky se líbí Milanovi Bumbovi, spoluzakladateli známého Automuzea v Liberci-Vratislavicích.

„S Rendou jsem jezdil před více než třiceti lety jako průvodčí. Vzpomínám, jak v plné tramvaji z Liberce do Jablonce pouštěl z magnetofonu písničky zakázaného zpěváka Karla Kryla,“ připomněl Bumba.

„Svým neohroženým postojem ve mně formoval správný názor na neutěšenou situaci v komunistickém Československu. Nikdy jsem se nesmířil s konstatováním policie o jeho nečekané sebevraždě. Kdyby žil, zatopil by mnoha lidem, kteří na Liberecku perzekvovali za odlišné politické názory nejenom jeho.“

Jiří Matoušek je zvědavý, jaké ohlasy vyvolá jméno jeho bratra na tramvajové zastávce. „Jako řada dalších chartistů nevedl Renda právě vzorný osobní život,“ podotýká Jiří Matoušek. „Ale můžeme se mu divit? Kvůli svému odporu vůči režimu přišel o práci, o zdraví, o byt a rozpadlo se mu manželství. Jeho žena nevydržela psychický nátlak Státní bezpečnosti.“

Jeden z nejaktivnějších členů Charty v Liberci

V první polovině 80. let potrestal liberecký soud Reného Matouška nejdříve osmnácti a pak ještě čtyřmi měsíci vězení za pobuřování a poškozování zájmů republiky.

Nenechal se však zlomit. V létě 1989 rozšiřoval petici Několik vět. Podle prokurátora ji předložil nejméně čtrnácti lidem. Hrozilo mu další vězení. Čestný soudce Stanislav Černý však 17. listopadu 1989 Reného trestní stíhání zastavil.

Jiří Gruntorád, signatář Charty 77 a pozdější zakladatel a ředitel knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti, náměstkovi Langrovi napsal: „René byl v Liberci jedním z nejaktivnějších signatářů Charty 77 a přimlouvám se, aby ho město za činnost proti komunistickému režimu ocenilo, kupříkladu čestným občanstvím.“