Odsun Němců ze sběrného tábora ve Stráži nad Nisou v roce 1946.

Odsun Němců ze sběrného tábora ve Stráži nad Nisou v roce 1946. | foto: repro: Mafra, ČTK

Z vnitrozemí sem táhne celé podsvětí, říkali po válce lidé v pohraničí

  • 14
Žádná radost z osvobození, ale strach a obavy z odvety za zvěrstva. napáchaná hitlerovskou Třetí říší. Tak prožívala květen 1945 největší města v Libereckém kraji, obydlená hlavně Němci. Msta však nezasáhla jen válečné zločince a fanatické nacisty.

Pod rukama českých vrahů umírali v pohraničí Libereckého kraje i němečtí antifašisté nebo malé děti.

„V Liberci nechvalně prosluly především dvě jednotky Revoluční gardy, jimž veleli Pavel Hložek a Rudolf Rokos,“ říká Kateřina Lozoviuková z katedry historie liberecké Technické univerzity. „V Hejnicích, ale nejenom tam, působila Bojová skupina Skuteč a dopouštěla se hrozných věcí.“

Poválečnými událostmi v Liberci a sudetoněmeckém pohraničí se Lozoviuková zabývá už od druhé poloviny 90. let minulého století.

„Překvapila mě míra brutality, s jakou zacházeli v Liberci a okolních městech a obcích s Němci někteří příslušníci Revolučních gard a dalších ozbrojených skupin, které přišly do sudetoněmeckého pohraničí po 9. květnu 1945,“ konstatuje historička. „Zarazila mě i tabuizace tehdejších zločinů proti Němcům a hysterické reakce řady současných obyvatel pohraničí v době, kdy se začalo o excesech mluvit. Raději obhajovali vrahy, než aby se od jejich zločinů proti lidskosti distancovali.“

Liberci a dalším sudetoněmeckým městům v kraji se vyhnulo masové vraždění Němců, jaké zažilo Brno nebo Postoloprty. Ale ani v Libereckém kraji se znovupřipojování Sudet k Československu neobešlo bez masakrů.

Pro Liberec byla nejhrůznějším obdobím druhá polovina června. Zločiny, popravy nebo mučení v krajském městě a na přilehlých územích mapuje kniha Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945 - 1951 od Adriana von Arburga a Tomáše Staňka.

Autoři zmiňují například vyvraždění rodiny Rudolfa Rottera. V noci na 20. června 1945 uškrtili zločinci v liberecké Ehrlichově ulici čtyři ženy a tři děti. Jednu ženu zabili úderem sekyry do hlavy.

Poprava antifašisty Rottera

Mezi oběti patřili holčičky ve věku dva a šest let a pětiletý chlapec. Těsně před osminásobnou vraždou unesla inženýra Rottera pravděpodobně Rokosova garda.

„Rotter přitom patřil mezi známé německé antifašisty. Těsně před popravou jeho rodiny odvlekli Rottera do provizorní věznice, kterou Rokos a jeho lidé zřídili v Jablonecké ulici. Později ho předali příslušníkům bojové skupiny Skuteč.“ upozorňuje Lozoviuková. „Popravili ho pravděpodobně s dalšími šestnácti lidmi poblíž turistické chaty na Smědavě.“

Případ svou brutalitou vyvolal zájem československý státních orgánů. Nikdo z Rokosovy Revoluční gardy ani z bojové skupiny Skuteč nestanul před soudem.

Zpráva o běsnění Rokosovy Revoluční gardy, jež dostala od ministerstva vnitra úkol vyčistit liberecký okres od nacistických nepřátel státu, doputovala ke generálnímu tajemníkovi KSČ Rudolfu Slánskému.

My jsme moc, chvástaly se Revoluční gardy

„Nerespektují zákonných ustanovení o ochraně dřívějších čsl. německých státních občanů, kteří bojovali na straně českého národa proti Hitlerovým okupantům,“ psal Slánskému liberecký komunista Rudolf Weber.

Rokosova Revoluční garda se podle něj řídila heslem „Všichni Němci ven!“ Ozbrojenci otevřeně prohlašovali, že kašlou na rozkaz ministerstva vnitra. „Moc jsme my sami, nikdo nám nemá co poroučet,“ chvástali se. „Každý velitel jedná na vlastní pěst,“ tvrdil Slánskému znepokojený Weber. „Dochází k samovolným domovním prohlídkám, drancování, loupežím, střílení, znásilňování žen.“

Lozoviuková upozorňuje na vlnu vyhroceného nacionalismu a odporu ke všemu německému, což pramenilo z nacistického útlaku během války.

„Po ní však dostaly šanci osoby s psychopatickými a sadistickými sklony, jejichž jednání lze označit za kriminální,“ dodává historička. „O Revolučních gardách se v úředních dobových dokumentech mluví jako o kavárenských povalečích, co rabují, loupí a nikdo si před nimi nemůže být jistý životem. Většina z nich trestu za své zločiny unikla i díky takzvanému amnestijnímu zákonu.“

Gardisté se usadili tam, kde zabíjeli

Mezi starousedlíky v pohraničí panoval názor, že „z vnitrozemí sem jde celé podsvětí.“

V Liberci se nacházelo vězení, kde gardisté vráželi při výslechům německým zajatcům vidličky pod nehty. V některých případech šlo o lidi, jimž později řádné soudy neprokázaly žádné válečné zločiny.

Československý stát později rozpustil jak Revoluční gardy, tak i Bojovou skupinu Skuteč a další polovojenské ozbrojené jednotky. Jejich příslušníci se často natrvalo usadili tam, kde dosud kradli, loupili a zabíjeli.

Jen na Frýdlantsku objevili policejní úředníci v roce 1946 hroby s 52 Němci. Zastřelili je příslušníci Bojové skupiny Skuteč.