„Teď se nedívej, bude to ošklivý,“ zakrývá oči své vnučce dáma v baloňáku, zatímco naráží římský voják Kristovi na hlavu trnovou korunu a krev se rozstříkne div ne na všechny přihlížející. Dívce však oči svítí skrz mezery v babiččiných prstech.
Opodál dvě puberťačky úplně zapomněly cvakat prsty s nalakovanými nehty do mobilu. Jejich otec si mne ruce. Očkem pošilhává po lepě oděných Herodesových konkubínách, které sice ve hře nemají žádné repliky, ale jsou divácky nejvděčnější. Kousek stranou se starší dámě dělá nevolno a její manžel ji ovívá kapesníkem.
„Ta role se blbě kloubí s prací, takže na zkoušky jsem moc nejezdil,“ přizná se mi ještě před začátkem Jakub Neumayer, gynekolog z českolipské porodnice, který však provozuje svou praxi v Praze. Ve hře ztvárňuje Ježíše. Obratem ale dodá, že text umí nazpaměť. Mnohem víc ho děsí bičování, přitloukání na kříž a probodnutí, které ho ve hře čeká.
„Je to těžký diskomfort. Ten kříž je fakt ze dřeva, žádný papundekl,“ posteskne si mladý muž. V roli Krista se objevil před dvěma lety, když mu bylo příznačných 33 let. Ještě chce pár let vydržet. Přestože je sám ateista, roli si užívá. „Je to příběh lásky, obětování i zrady. Nemusíte být věřící, abyste si ho vychutnal.“
„Musel si nechat narůst vousy, což je jinak v jeho profesi blbé. Ale jsme rádi, že ho máme. Ukažte mi dalšího mladého muže, co vypadá božsky, nemá tetování, umí mluvit a má charisma,“ chválí hereckého kolegu Petr Nárovec, „otec“ celého představení a někdejší kastelán Lipého.
Dnes hraje svatého Petra a ke konci hry ještě římského setníka Longina, který Krista probodne. „Ty záporné role mají něco do sebe. Můžete do nich vetknout i něco víc, něco kladného, abyste jim dodal rozměr,“ potěšeně přikyvuje Nárovec, člen ochotnického spolku OSLI, který za hrami stojí. Hradbami Lipého se nese pláč Marie, zatímco Kristovo tělo sundávají z kříže. Je zkrvavené a podivně pokroucené.
Diváci mlčí. Dolehla na ně nesmírná tíže. Snad jako by zlomek váhy kříže přenesl Ježíš i na přihlížející. Někteří posedávají, je jim téměř nevolno z naturalistické hry. Živý orchestr vyluzuje poslední tóny, s nimiž končí i letošní pašije. Většina ze stovek přihlížejících však ví, že tenhle zážitek si nenechají ujít ani za rok.
