Velikonoční jízdy v Horní Lužici jsou velkou atrakcí. Jezdí na ně hojně i...

Velikonoční jízdy v Horní Lužici jsou velkou atrakcí. Jezdí na ně hojně i turisté z Liberecka. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Modlitba za úrodu. Černí jezdci světili o Velikonocích pole kolem Hodkovic

  • 2
Po 150 let se v malém městečku na Liberecku udržovala velikonoční tradice, kterou si lidé chtěli pojistit dobrou úrodu. Jezdci na koních spolu s farářem objížděli pole, na cestu je za doprovodu muziky vyprovázelo celé město. Zvyk začal upadat před 2. světovou válkou a po odsunu Němců zcela zanikl.

O Velikonoční neděli od roku 1789 budily lidi v Hodkovicích nad Mohelkou už o šesté hodině ranní mohutné výstřely z hmoždířů. Uličkami procházela břeskná muzika a vyhazovala z postelí poslední spáče. Měšťané i venkované se shromažďovali na náměstí, aby vyprovodili na cestu „ocylindrované“ Osevní jezdce.

„Říkalo se tomu Jízdy kolem osení. Muži v černých oblecích s prapory v rukou usedali na vyzdobené koně a spolu s farářem obráželi pole. Prosili o dobrou úrodu v příštím roce,“ popisuje František Nejedlo ze Spolku rodáků a přátel Hodkovic.

Účastníci průvodu v minulosti.

Ten při čtení ve starých německých kronikách narazil na článek Jindřicha Kurfiřta z Hodkovic, který zvyk podrobně popsal. „Pak jsem našel i staré fotografie a další důkazy o tom, že jezdci vyjížděli i mezi válkami a bylo jich až pět desítek,“ líčí Nejedlo.

„Paradoxem bylo, že dávný slovanský zvyk, který se dodnes udržel v Horní Lužici a na Šluknovsku, tady udržovali pouze Němci. Češi měli svoje velikonoční rituály,“ doplňuje.

Průvod se řadil u radnice a vyrážel zpravidla směrem na Pelíkovice, na Rychnovsko, odtud pokračoval do Rádla a Jeřmanic a přes Dlouhý Most se vracel zpět do Hodkovic. Cestou se přidávali další sedláci na koních a také pěšáci, kteří procesí sledovali z uctivé vzdálenosti.

Velikonoce se pojily se závody ve střelbě

Jízda začínala kolem osmé ráno a končila kolem druhé po poledni, protože cestou se účastníci zastavovali nejen k modlitbám, ale i na něco ostřejšího. Často se pak stalo, že méně zkušení jezdci na pronajatých koních skončili na zemi.

Podrobné záznamy o počtu jezdců a trasách se dochovaly z období mezi světovými válkami. „Tenkrát se této tradice ujali místní ostrostřelci. Proto se také Velikonoce pojily se závody ve střelbě. Pokud se někomu podařilo sestřelit dřevěného ptáka upevněného na vysokém bidle, stal se králem střelců a Hodkovičtí ho po celý rok oslavovali, “ vysvětluje Nejedlo.

Pěší doprovod a popadaní jezdci většinou mířili na nedaleký zámek Sychrov, kde už je očekával kníže Kamil Rohan a obdarovával je svými oblíbenými květinami - kaméliemi. Mohli se jít podívat do parku, oranžérie, do skleníků a v zámecké restauraci je pohostili.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

„Traduje se, že kníže při této příležitosti rozdával i peníze, které pak poutníci utráceli cestou zpět po hospodách,“ poznamenává Nejedlo. Tradice jízd ale už před 2. světovou válkou začala upadat, protože ubývalo koní. Po roce 1945 s odsunem Němců zanikla.

„Je to škoda, byl to hezký zvyk. Zůstaly jen zápisy ve starých kronikách a staré fotografie,“ míní Nejedlo.

Kdo by se ale chtěl na velikonoční jezdce podívat „naživo“, může vyrazit v neděli 27. března do městečka Ostritz pár kilometrů za česko-německým přechodem v Hrádku nad Nisou a vydat se s nimi třeba do cisterciánského kláštera v Marienthalu. Průvod startuje od místního kostela ve 13.00 hodin