Byla tu Změna pro Liberec, Změna pro Liberecký kraj, Hnutí Změna... Teď je tu Změna pro lidi a pro krajinu. Jak se v tom má člověk zorientovat?
My jsme stále jedna a ta samá Změna. Máme stále stejné ideály, stále stejné cíle. Jen se v různých volbách jmenujeme trochu jinak. Ta spojka je tam pořád jedna a ta samá – změna. To je pro mě klíčové. Nejdeme si tam jenom sednout, ale chceme něco měnit.
V názvu máte lidi a krajinu. Začněme tedy těmi lidmi. Co se pod tím skrývá?
Tři stěžejní věci. Chceme, aby kraj podpořil výstavbu bytů. Někdo by mohl říct, že to kraj nemá dělat. Ale my říkáme, proč by nemohl? Máme to promyšlené tak, že by kraj nabídl obcím investiční pobídku - na každý byt půl milionu. To je na tisíc bytů půl miliardy. Tedy zhruba tolik, kolik kraj stál podnikatelský inkubátor. Obce by pak mohly k tomu půlmilionu zažádat o dotaci ze Státního fondu rozvoje bydlení a v kraji by tak mohlo vzniknout tisíc nových bytů.
Ta druhá věc?
Spousta lidí je nadšená ze Starostů, jak skvěle vedou kraj. Jak je hejtman Půta perfektní. Podle nás ale není normální, aby za osm let, co jsou Starostové u moci, tady vzniklo jedno jediné lůžko pro seniory v krajském zařízení. Na to se úplně vykašlali. Ano, vznikla tady soukromá zařízení, ale krajské domovy pro seniory evidují stovky nevyřízených žádostí. Takže když se hejtman chlubí, že tady narval dvě a půl miliardy do silnic a do mostů a půl miliardy do inkubátoru, tak my říkáme, že je to blbě.
A ta třetí?
Třetí věcí pak je, že chceme pomoci lidem v exekucích. V kraji jich je skoro 54 tisíc. Jsou to často normální lidi, kteří mají děti, například se rozvedli a mají exekuce. Ne proto, že chtěli jet na dovolenou. Ale protože si museli půjčit třeba na nájem, aby mohli normálně fungovat.
Jak byste jim chtěli pomoci?
Kraj by mohl být aktivní při změně zákonů, které s touto problematikou souvisejí. Zároveň bychom prosazovali, aby na kraji vznikl tým lidí, kteří se tímto tématem zabývají. Byl by tam právník, sociální pracovník a další, kteří by poskytovali poradenství pro tyto lidi. Protože kapacity neziskovek, které se tomu věnují, jsou nedostatečné.
Jan KorytářVýrazná postava liberecké politiky. Od roku 2006 je zastupitelem v Liberci, posledních osm let také na Libereckém kraji. Do politiky vstoupil bojem proti korupci a zadlužování města, kdy se Změnou pro Liberec porazil v roce 2010 do té doby vládnoucí ODS. Pět měsíců byl primátorem. Volby se Změnou vyhrál i v roce 2014, místo primátora ale musel přepustit druhému ANO, jinak by Změna skončila opět v opozici. Jako náměstek se pak zasadil o obnovu Lesního koupaliště, modernizaci parovodů, snížení ceny tepla nebo výstavbu sociálních bytů. Vzděláním i praxí je ekolog, před 26 lety založil neziskovku Čmelák. Je libereckým rodákem, má tři dospělé děti. |
Jak chcete pomoci krajině? Co si pod tím má volič představit?
To, co dělám celý život, dát do pořádku krajinu. Lidem možná přijde, že je situace dobrá, ale není. Byl jsem teď na Vysočině a viděl jsem tam stovky, možná tisíce hektarů sežraných smrkových porostů, kde není nic. A už je to i tady. Chceme proto změnit stav lesů. Prioritou je samozřejmě zadržování vody v krajině.
Je opravdu sucho takový problém, nebo je to jen marketingový tah, na který lidé slyší?
Stačí se podívat na poslední dva roky. Ano, letos prší, Lesní koupaliště je plné vody, krajina je krásně zavlažená. Ale ty roky, co tady byly, se mohou znovu zopakovat. Krajina opravdu není v pořádku. Nemá dostatečnou kapacitu, aby si vodu zadržela.
Velké téma je samozřejmě Turów. Všichni se obávají, že zmizí voda ze studní.
To není ten hlavní problém. Když přijde velké sucho a budeme se ke krajině chovat tak, jak se k ní chováme, voda ze studní může zmizet v celém kraji. To, že Turów ohrožuje zdroje vody pro část kraje, je samozřejmě problém, ale to je technicky řešitelné. Ta voda se dá čerpat nebo odněkud dopravit. Já vidím v souvislosti s Turówem daleko větší problém, a ten je, že bude fungovat ještě desítky let a vychrlí do ovzduší obrovské množství CO2.
K přírodě odkazuje i autobus, kterým chcete jezdit po kraji. Je opravdu pestře zdobený, jsou na něm zvířátka, květiny... Kde se zrodila tato myšlenka?
Není to úplně originální, měl ho už Miloš Zeman nebo Piráti. Řekli jsme si, že chceme objet celý kraj, chceme se bavit s lidmi. Jde nám o lidi i o přírodu. Máme ho teď pronajatý, po volbách ho možná využijeme na další ekologické aktivity.
Starý autobus není zrovna ekologická záležitost.
Pokud se nám podaří prosadit, že kraj začne dávat více peněz do obnovy lesů nebo zadržování vody v krajině, tak ten efekt pro přírodu bude sto nebo tisícinásobně větší, než když tady bude jezdit jeden autobus.
Vy ten autobus budete sám řídit, udělal jste si čerstvě řidičský průkaz. Proč to?
Něco stojí řidiči, takže na tom ušetříme. Taky předpokládám, že s tím autobusem budu jezdit i v dalších letech v rámci našich dalších ekologických aktivit a rád bych zkusil i autobus v rámci MHD. Navíc i můj táta jezdí už dvacet let autobusem. Když jsem se stal primátorem, tak mi pak říkal, že dostal nejmodernější autobus. Když mě odvolali, tak mu zase vrátili ten starý. (smích)
Hodně se tu bavíme o krajině, ostatně ji máte v názvu. Ale kromě Změny pro lidi a krajinu bude o kraj usilovat i kandidátka Pro KRAJinu, kterou vede váš kolega z města Josef Šedlbauer. Jak se to stalo?
My spolu stále sedíme v jednom klubu na městě, jsme stále Změna pro Liberec. Bohužel tady vznikly dvě krajské kandidátky. Měl jsem zájem na tom, aby vznikla jedna, ale na kandidátce Pro KRAJinu se pro mě jako pro ekologa, který se této problematice věnuje 25 let, nenašlo místo. Jsem prý kontroverzní, problematický. Někdy to ale tvrdí i lidé, kteří mě ani osobně neznají. Já jsem v jejich očích takový démon, že se se mnou ani nechtějí setkat. Mají o mně jasno. Tak jsme si s Pepou (Šedlbauerem) popřáli hodně štěstí a šli jsme do toho každý po svém.
Vy se divíte, že vás někdo může považovat – jak sám říkáte – za démona? Lidem utkvěla v paměti některá vaše jednání. Odnesl jste ze stavby dopravní značku, přiznal jste boj s depresemi, oznámil jste, že chcete blokovat těžbu stromů na Ještědu... To nejsou úplně standardní politické kroky. Vnímáte se kontroverzně?
Jsem kontroverzní. Samozřejmě bych uměl být standardní politik. Uměl bych chodit dobře oblékaný, říkat jenom to, co chtějí lidé slyšet, sednout si někde a vydržet tam čtyři roky. To není zas tak složité. Ale mám jenom jeden život a to mi za to nestojí. Když chce člověk věci měnit, dostává se do kontroverzí a je to pro některé lidi obtížné. Takže ano, odnést značku bylo kontroverzní. Zpětně viděno to byla hloupost, za kterou jsem zaplatil pokutu. Přiznat deprese je ale za mě spíš upřímnost. Dvacet procent lidí v České republice má nějakou duševní nemoc. Jsou to deprese nebo třeba úzkosti. Já jsem akorát udělal to, že jsem řekl – jsem jeden z vás, je to problém a něco se s ním snažím dělat.
Zpátky ke kandidátce. Koho byste vypíchl?
Hodně si vážím například toho, že je tam Marcel Grünza. Marcel je Rom a podniká ve stavebnictví. Ale odpoledne, ve svém volném čase, provozuje nízkoprahové zařízení pro malé romské děti z chudších rodin. Jenom o tom nemluví, ale dělá to. Je tam i zastupitelka z Hamru na Jezeře. Je aktivní v politice, ale zároveň je pěstounka. Nebo ředitel jabloneckého divadla Pavel Žur. O něm se toho taky hodně vypráví, jako o mně. I proto jsem se s ním chtěl osobně setkat. Člověk nesmí dát jen na řeči.
Drží taková kandidátka pohromadě?
Já myslím, že ano. Na naší kandidátce jsou lidé, kteří si už něčím v životě prošli. Už párkrát dostali přes ústa, museli dělat kompromisy, vědí, co je to prohrát, a přesto se nevzdali a dál v tom pokračují.
Jaké jsou ambice?
Chceme se dostat do zastupitelstva a mít aspoň čtyři zastupitele, jako máme teď. Rádi bychom byli v budoucí koalici s tím, že naše dvě témata jsou jasná – sociální oblast a životní prostředí. Jsme hlas přírody a lidí, kteří to mají v životě těžší. Ten by v zastupitelstvu měl znít i dál.
