„Moje vyjádření je teda, že se cítím vinen,“ procedí skrz roušku vysoký, svalnatý a potetovaný Karel Šťovíček. Loni v červenci zavraždil Lucii J. v Rovensku pod Troskami, o deset dní později pak zabil Stanislavu H. v Turnově. První oběť podle spisu bil po hlavě lahví od vína, pak ji rdousil rukama a nakonec uškrtil odepnutou ledvinkou. Druhou ženu pak podle kriminalistů zadusil popruhem od její kabelky.
Policistům se přiznal, nezapíral ani teď, když s pouty na rukou a v teplákové soupravě stál před krajských soudem v Hradci Králové.
Líčení mělo trvat nejméně měsíc, svědci ani soudní znalci však do případu víc světla nevnesou. Šťovíček totiž hned na úvod jednání přijal dohodu o vině a trestu, kterou novelizovaný trestní zákoník umožňuje i u takto závažných trestných činů. Soud proto čin nedokazoval a nepátral ani po vrahových pohnutkách. Odsouzený se dohodou vzdal práva na odvolání a rozsudek nabyl právní moci. Vrah musí také každému z osmi pozůstalých zaplatit 1,3 milionu korun jako nemajetkovou újmu.
Průběhem líčení byl nemile překvapen Šťovíčkův obhájce, který navrhoval dohodu o vině, trest však žádal do 20 let. Nečekal, že si Šťovíček dohodu rozmyslí a přijme návrh obžaloby. „I s tím doživotím? Určitě?“ volal šokovaný právník na svého klienta. Ten však jasně dal najevo svou vůli.
Zaskočil tím i státní zástupkyni Lenku Faltusovou. „Mě to překvapilo také. Je otázka, jestli si uvědomuje, co je zpřísněné doživotí. Doba, kdy je ve věznici se zvýšenou ostrahou, kde musí být minimálně 10 let, se do výše trestu nezapočítává. Takže to je nejméně 30 let dohromady,“ konstatovala Faltusová.
Po této době může Šťovíček požádat o podmínečné propuštění, v praxi však k tomu soudy nepřistupují. Z doživotně odsouzených se tak stalo pouze jednou, a to v případě muže, který přepadl klenotnictví v Německu.
Šťovíčkovi by ale výjimečný trest hrozil i bez dohody s obžalobou. Soudce hradeckého soudu Miroslav Mjartan je pověstný tím, že se nerozpakuje vynášet přísné tresty. Na doživotí odsoudil kdysi osminásobné vrahy manžele Stodolovy nebo ženu, která na Svitavsku zavraždila své čtyři děti. Třicet let se nebál přidat k dvacetiletému trestu vězni, který ve Valdicích napadl spoluvězně kladivem. Ostatně, hradecký krajský soud měl ještě nedávno primát v počtu udělených doživotních trestů.
„Táhni s tou kamerou, nebo tě kopnu do huby.“
Proč Šťovíček vraždil, se tak možná nikdy nedozvíme. Na dotaz redaktora MF DNES, jestli lituje svého činu, odpověděl neurčitě: „Kdybych ho spáchal, tak jo. Pozůstalým se omlouvám za to, co se stalo,“ uvedl krotce během krátké chvíle při odchodu se soudní síně. O pár okamžiků později ale doslova vybuchl v záchvatu vzteku. „Táhni s tou kamerou, nebo tě kopnu do huby,“ obořil se na kameramana CNN Prima News.
Znalci, včetně expertů z oblasti sexuologie, u Šťovíčka neodhalili žádnou duševní ani sexuální poruchu, není podle nich ani přehnaně agresívní. „Motivaci neznáme. Znalci ovšem jasně řekli, že je nebezpečný a jeho resocializace v podstatě není možná,“ nastínila státní zástupkyně Lenka Faltusová.
Kriminalisté, kteří vraždy vyšetřovali, zjistili, že Šťovíček si během deseti dnů mezi oběma vraždami na internetu vyhledával termín doživotí. Patrně tak počítal s tím, že bude dopaden. Ostatně, s vězením má tento dvaačtyřicetiletý recidivista velké zkušenosti. Poprvé se do vězení podíval ve 21 letech.
Jednou už vraždil
MF DNES hovořila se Šťovíčkovým spoluvězněm Jiřím Králem, který si ve Valdicích odpykal trest za autonehodu způsobenou pod vlivem alkoholu. „Šťovíček okrádal, koho mohl. Měl holku, co fungovala jako volavka. Vetřela se k bohatým chlapům do bytu a uspávala je rohypnolem. Když usnuli, on s ní pak byt vybílil,“ přiblížil Jiří Král.
Dvojice Karel Šťovíček a Věra Vondrová, které se tehdy přezdívalo Bonnie a Clyde, v roce 1998 spáchala také brutální vraždu. V turistickém letovisku Branžež v Českém ráji si v hospodě vyhlédli 63letého Josefa B. Opili ho a Šťovíčkova partnerka Věra se pak vetřela k němu domů pod záminkou sexuálních hrátek.
Když byl důchodce v nejlepším, vtrhl do domu i sám Šťovíček, aby dům vykradl. Senior ale nespal, takže ho dvojice sprovodila ze světa. Nacpali důchodci až do krku kapesník, ovázali mu ústa utaženým ručníkem, svázali ho na rukou i na nohou provazy a bezbranného nakonec otočili obličejem k polštáři. Muž se pomalu a trýznivě udusil.
„Jsem zloděj, ale za smrt důchodce zodpovědný nejsem,“ tvrdil Šťovíček před soudem a vinu za smrt důchodce se snažil hodil na partu Ukrajinců, která v domě žila. Pozoruhodné je, že první vraždu spáchal jen dva měsíce poté, co jej propustili z vězení. Tam byl za majetkovou trestnou činnost, pamětníci hovoří o podvodech s prodejem ojetých vozů. Šťovíčka poslal v roce 1999 soud na 14 let do vězení.
Zdědil miliony
„Ve Valdicích byl spoluvězni dost bit, proto ho izolovali. Umístili ho na specializované oddělení s doživotními vězni. Já jsem si ho vytáhl k sobě, byl Roveňák jako já. Se mnou sekal kalotu. Ale měl dost problémů s dozorci, dokonce napsal řediteli věznice výhrůžný dopis, takže mu k trestu přidali ještě dva roky,“ vzpomíná Šťovíčkův tehdejší spoluvězeň Jiří Král, který dělal ve věznici takzvaného „chodbaře“, tedy muže, který se souhlasem dozorců vykonává pomocné práce na chodbě vězení.
Měl tedy i různá privilegia. Díky tomu měl možnost nahlédnout i do Šťovíčkovy složky, kde zjistil i další detaily z jeho minulosti. Například to, že ještě jako mladistvý bodl svoji nevlastní matku nožem, když se vložila do jeho vyhroceného sporu s otčímem. Za to však potrestán nebyl.
Hospůdka U Alenky v Rovensku pod Troskami
Po odpykání šestnáctiletého trestu se na Šťovíčka usmálo štěstí: Zdědil miliony a rozsáhlé pozemky, které po sobě zanechal jeho mezitím zesnulý otčím, v Rovensku oblíbený ředitel velkovýkrmny prasat. Šťovíček ale neuměl s náhle nabytými penězi hospodařit. Našel si přítelkyni s dvěma dětmi a během pěti let s ní zplodil další tři potomky. Aniž by pracoval, začal utrácet. A pít. Hosté lokálu U Alenky, kde byl stálým hostem, tvrdí, že velkou část úspor zde doslova prolil hrdlem.
„To byla samá dovolená, žil si ve vatě a v hospodě pořád všechny zval, kupoval si tak přátele. Z peněz pak nezbylo nic,“ dosvědčili loni štamgasti. Zval prý ale jen toho, kdo neznal jeho minulost. „Panáky kupoval všem, ale mě nepozval nikdy. Věděl, že já o něm vím všechno a dojem to na mě neudělá,“ vzpomíná Šťovíčkův někdejší spoluvězeň Král.
Na místě, kde v Rovensku vyhasl život mladé maminky dvou dětí Lucie J. dnes hoří svíčky. Mluví se o tom, že zde vznikne malé pietní místo. Cesta do Boreckých skal, kudy každoročně putují průvody dětí na akci zvanou Pohádkový les, už ale nikdy pro místní lidi nebude stejná. „Nějak jsme se odvykli tam chodit. To místo má teď pro nás úplně jinou atmosféru, už navždycky to bude místo brutální vraždy. Bude trvat léta, než to tohle kouzelné místo tuhle pachuť ztratí,“ svěřil se jeden z místních starousedlíků.
