Lidé se v něm dočtou třeba o Šamánkově domě, machnínské lípě, pavlovických kapličkách, Zvonkovém mlýnu a dalších pozoruhodnostech.
„Původně jsem si říkal třikrát a dost, ale nakonec jsem podlehl. A podlehl jsem rád. Nechtěl jsem čtvrtou knihu udělat, ale Ferdyš Polda, který do Libereckých zajímavostí kreslí ilustrace, mě prostě ukecal,“ říká autor.
Navíc se objevily nové podněty a nápady, i čtenáři sami toho Řeháčkovi hodně poslali.
„To mě baví, že je to takové interaktivní. A proto jsem si řekl, že by byla škoda to nechat ležet ladem,“ poznamenal.
Objev panského dvora v Hanychově
Od lidí se spisovatel dokonce dozvěděl, že Liberecké zajímavosti slouží pro obyvatele města jako zvláštní sbírka zajímavostí, kterou si pak po městě obcházejí.
„Něco jako když chodili po jizerskohorských pomníčcích podle Knihy o Jizerských horách od Miloslava Nevrlého. Dneska to dostává s technologickým pokrokem ještě další dimenzi, že se na místa, uvedená v Libereckých zajímavostech, schovávají kešky,“ přiblížil Řeháček.
V posledním díle považuje za největší objev panského dvora v Hanychově.
„Už několikrát, když jsem kolem něj chodil, jsem se podivoval, proč je dům tak velký. A pak jsem vnikl do zahrady - plot byl naštěstí vyvalený - a zíral jsem. Ještě jsem vyrozuměl šéfa místních památkářů Miloše Krčmáře, říká se totiž, že se má dům bourat, tak aby si ho památkáři stihli ještě zdokumentovat,“ vysvětluje Řeháček.
Nabízí se otázka, zda je možné, že se jednou zrodí kniha pátá.
„Nechám to otevřené; fakt je, že zajímavostí je pořád dost, třeba i těch novodobých. Na podzim jsem se synem sbíral kaštany do školy a vzpomněl jsem si na stěhování vzrostlého kaštanu z Blažkovy ulice ke krajskému úřadu. To je krásná zajímavost, tehdy nikdo nevěřil tomu, že to strom přežije. Nebo třeba starý liberecký elektrický stožár, který zachránil Rudolf Hůlka. Takže připouštím, že by pátá kniha mohla vyjít,“ přiznal Řeháček.
Chystané knížky? Rujána i rozhledny
Její vydání ale může zkomplikovat zdánlivě drobný, leč ve skutečnosti zásadní problém, a sice s vitrážemi.
„Mám na mysli motivy vitráží, které zdobí obálky jednotlivých knih. Zprvu jsme je fotili na radnici, ale ty, které mají důstojný liberecký motiv, už jsme vyčerpali. Pro poslední díl jsme nafotili ještě jednu pěknou vitráž s městským znakem z liberecké spořitelny, ale co dál? Zatím se mi další vhodnou nepodařilo nikde objevit,“ řekl Řeháček.
Po loňském literárně plodném roce plánuje spisovatel, že nyní trochu zvolní.
„Nicméně mám rozdělaná dvě témata. První z nich souvisí s mým dlouhodobým zájmem o německou Rujanu. Na knížce o ní pracuju s přestávkami už asi deset let a někdy v létě by měla už konečně vyjít. A pak připravuju ještě dvě knížky. První je jakýmsi pokračováním cyklu mapování horských rozhleden - po Lužických a Jizerských horách se tentokrát bude zabývat těmi v Českém ráji. A druhým projektem je putování za starou tváří Jizerských hor,“ uzavřel Řeháček
