Vcházíme do jednopatrového bílého domku na zahradě manželů Gorcových. Stavba trochu připomíná čtvercové japonské pavilony z malůvek na lampionech a paravánech. A japonský papír se tu také vyrábí. Přišli jsem ale za jinou přeměnou - chceme zjistit, jak ze starých odrbaných texasek vznikne vázaný notes na kreslení.
„Džíny musejí být klasické, ne strečové, mohou být jakkoli potrhané, ale nesmějí být špinavé nebo umaštěné, to by se pak projevilo na kvalitě papíru,“ říká Michal Gorec. „V podstatě měníme látku na papír, ale zachováme materiál – pořád je to bavlna.“
Stejnou metodou vyráběli lidé papír už ve 12. století, kdy se jeho výroba dostala do Evropy. „Používali hlavně len, konopí a bavlnu a vydrželo jim to až do průmyslové revoluce, než si uvědomili, že papír dostanou i tím, když rozřežou a rozvaří strom. Já se držím výhradně starých postupů,“ komentuje Gorec.
Zařízení papírny je jednoduché: centrálním „strojem“ je papírenský mlýn - hollander. Ten látku rozmělní, ale neřeže. Pak tu najdeme velké kádě na papírenskou hmotu, kusy plsti, mezi které se ještě mokré papírové listy vloží. S nimi se pak dostanou do obrovského lisu, který z nich vyžene přebytečnou vodu. Je kovový a masivní. A budí respekt.
Lis je moje pýcha, říká majitel papírny
„Je to moje pýcha. Získal jsem ho od jednoho podnikatele, který v 90. letech minulého století kupoval staré stroje u řemeslníků, repasoval je a prodával většinou do ciziny. Tenhle kousek vyrobili v roce 1938. Vlastně je to knihařský lis, protože speciální papírenské lisy nejsou. I přes to, že je mu skoro osmdesát, funguje bezvadně,“ říká Gorec.
Kolem stěn jsou opřené desky z lamina. „Na ně se mokrý papír připlácne a suší. Z jedné strany je pak krásně rovný,“ upřesňuje.
„Technologie výroby papíru je jednoduchá a předává se z generace na generaci. Z mistra na žáka. Papírníci dokonce neměli ani cech, jak ostražitě hlídali tajemství výroby. Nejdůležitější a nejpracnější ze všeho je příprava materiálu. Což konkrétně u džín znamená rozstříhat je na malé kousky a rozvařit, aby látka změkla, a to trvá několik hodin,“ vypočítává.
Směs pak putuje do mlýna, kde se během mletí rozcupuje až do původní vlákenné podoby. Z něj se pak směs přelije do kádě. Vlastní archy papíru vzniknou tak, že se do vany na chvíli ponoří síto.
„Když ho vyjmu, zůstane na něm papírový arch. Musím ale sítem pohybovat, aby se vrstva rovnoměrně rozložila a papír měl všude stejnou tloušťku,“ vysvětluje papírník a noří do hmoty dřevěný rám s jemnou síťkou z bronzových drátků.
„Výhodou je, že když se směs na sítu nebo při vyklápění potrhá, může se vrátit zpět do kádě a celá procedura se zopakuje. Chce to ovšem grif. A ten můžete získat jen praxí. Můj mistr, který mě učil vyrábět japonský papír, mi po dvou týdnech řekl: ‚Už ti to jde. Ještě dvacet let a bude z tebe papírník‘,“ směje se Gorec.
Papír se učil dělat v Izraeli
Bere kusy filcu a vkládá mezi ně archy mokrého papíru. Balík pak přemístí do lisu a ten pomocí prkna utahuje.
„Musím to udělat pořádně, aby voda vytekla a papír zůstal jen vlhký a pevný,“ přitahuje obrovitou spirálu šroubu. Za chvíli už z plstěných vrstev vyklápí listy papíru a naplácne je na lamino desku. „Zítra z nich svážeme knihu – vnitřní listy sešijeme a přebal zvlášť podlepíme, pak první a poslední listy spojíme s přebalem. Je to stará metoda, kterou vznikaly knihy už před staletími,“ popisuje Gorec. Jen typická džínová modrá barva připomíná, čím včera byly.
Zdislavská papírna je jedinou svého druhu v kraji a funguje asi půldruhého roku.
„Byl to ale můj sen už od roku 1999, kdy jsem se naučil dělat ruční papír v Izraeli. Byla to náhoda. Potřeboval jsem peníze a sháněl brigádu a naskytlo se tohle. Když jsem tam vkročil, věděl jsem, že tohle chci dělat. A také jsem si za tím šel, i když to trvalo čtrnáct let,“ říká Gorec.
Jeho cesta vedla přes banku, kde se vypracoval až na ředitele pobočky. „Věděl jsem, že nemůžu začít z ničeho a že si musím vytvořit potřebné podmínky. Koupili jsme s manželkou domek ve Zdislavě, opravili ho a z kůlny na zahradě postavili dílnu. Už teď ale začínám mít pocit, že je malá,“ uvažuje.
