O trať se kdysi starala společnost Frýdlantské okresní dráhy a stejným jménem se pyšní i sdružení nadšenců, který historii železniční dopravy na Frýdlantsku, včetně Heřmaničky, mapuje.
„Naším cílem je propojit ve Frýdlantu výtopnu s bývalým nádražím úzkokolejky. Nahrává nám v tom chystaná rekonstrukce frýdlantského nádraží, během níž má zaniknout kolej s širokým rozchodem, která tam vede. Tím se uvolní prostor pro kolej s úzkým rozchodem,“ řekl místopředseda spolku Frýdlantské okresní dráhy Ladislav Crha.
Opravy by se mělo dočkat i nádraží Frýdlantských okresních drah, které leží kousek pod hlavním frýdlantským nádražím. „Budovu koupil jeden z našich členů a chce ji uvést do původního stavu,“ prozradil Crha.
V bývalé lokomotivní výtopně provozuje spolek také malé muzeum, kde je možno spatřit spoustu exponátů spojených se světem železnice. Spolek vlastní rovněž několik vozů a lokomotivu, pořízenou v Německu.
„Trvalo dlouho, než nám Němci lokomotivu prodali. Asi si mysleli, že ji chceme se ziskem prodat někam dál. Seznámili se ale s našimi úmysly a uvěřili nám,“ doplnil Ladislav Crha.
Vzniku tratě napomohly textilní továrny
To, že by se železniční provoz na Heřmaničce obnovil, Ladislav Crha za příliš reálné nepovažuje. „Musely by se na tom shodnout v první řadě obce, kterými trať vedla, a to je velmi složité. Největší šance by byla přímo ve Frýdlantu, kde je úzkokolejka stále zanesená v územním plánu,“ dodal Crha.
On sám se narodil až po zrušení provozu. „Ale pamatuju, když byly ještě na trati položené koleje. Ještě po revoluci byla železnice zhruba z osmdesáti procent kompletní. Pak ale České dráhy prodaly koleje Sběrným surovinám a byl konec,“ posteskl si Crha.
Jak vlastně příběh Heřmaničky začal? Vzniku trati nejvíce napomohly textilní továrny v Dětřichově a cihelna s výrobou šamotového zboží v Kunraticích. S výstavbou Heřmaničky se začalo v dubnu 1899 a po 16 měsících byla předána do veřejného provozu.
25. srpna 1900 ve 14:33 vyjela lokomotiva číslo 11, nazvaná Ehrlich, která táhla osm vozů (z toho tři kryté nákladní) se 150 cestujícími k první jízdě z Frýdlantu přes Kunratice a Dětřichov do Heřmanic, odkud v 15:20 pokračovala do saského Reichenau. Všude byl první vlak vítán s nadšením, budovy stanic zdobily květiny a vlajky.
Podle jízdního řádu se tehdy pro osobní dopravu vypravovalo denně šest vlaků, tři dopoledne a tři odpoledne. Samotný provoz na Heřmaničce nebyl vůbec jednoduchý.
Na trati často řešili sněhovou kalamitu
Trať se každoročně potýkala se sněhovou kalamitou, kuriózní nehodu přivodila větrná smršť, která v roce 1907 smetla z náspu celý vlak.
Po válce již nebyl mezinárodní provoz obnoven a deset let od roku 1947 sloužila trať pouze pro nákladní dopravu, hlavně pro heřmanický kamenolom. Spojení obstarávaly autobusy, které ale nezvládaly pojmout cestující a obce ležící u trati volaly po návratu osobních vlaků.
Ty se opět rozjely 14. července 1957, o rok později nahradily parní lokomotivy moderní motorové. V roce 1964 nastal konec nákladní dopravy na úzkokolejce a po 12 letech došlo k definitivnímu zastavení provozu pro kritický stav trati.
Ještě v roce 1996 se objevily snahy obnovit provoz až do polské Bogatyně. Místo toho však nastoupily Sběrné suroviny a zbytky trati zlikvidovaly.
