Jedna z fotografií z výstavy ukazuje, jak se dříve v Krkonoších hospodařilo....

Jedna z fotografií z výstavy ukazuje, jak se dříve v Krkonoších hospodařilo. Byla to často větší dřina než v nížinách. | foto: Krkonošské muzeum

Hnůj v putně na zádech a na nákup s běžícím vlkem. I to byly Krkonoše

  • 1
Sněžnicím se v Krkonoších říkalo kropě. V putnách se na zádech nenosilo zdaleka jenom uhlí. Pokud byly vysmolené, přenášely se v nich třeba pivovarské kvasnice. Na výstavě Cestou necestou v Památníku zapadlých vlastenců v krkonošských Pasekách nad Jizerou se prostě dozvíte věci.

Pobočka Krkonošského muzea nabízí ojedinělý pohled na staré pomůcky k převážení nebo přenášení nákladů, s nimiž se odjakživa na horách spojovala mnohem větší dřina než v rovinách.

Chlévskou mrvu vynášeli na pole ve strmých kopcích ve vysmolených putnách. Náklady přesouvali vzhůru rovněž takzvaným lanováním, založeným na kladce. Kortouč s hnojem přivázali za předek na provaz, jeden člověk ho tlačil zespoda a druhý člověk mu ulehčoval práci s pomocí kladky.

Mimochodem, víte vůbec, co si představit pod pojmem „kortouč“? Jakýsi trakař s kaslíkem. Trakaře a kortouče sloužily nejen k přepravě nákladů. „Drandily“ na nich malé děti. Jedno na trakaři sedělo a druhé s ním vybíralo zatáčky na strmých horských cestách. Pasecká výstava však ukazuje také klasické hračky na kolečkách - kočárky nebo autíčka.

„V expozici máme nůše, krosny, putny, koše, ale i trakaře, kortouče nebo žebřiňák,“ říká kurátorka výstavy Andrea Bariaková. „Nechybí tam samozřejmě ani saně. V Krkonoších je lidé používali nejen v zimě, ale také v létě. Sváželi na nich seno z luk nebo dřevo z lesa.“

Do obchodů se horalé v zimě vydávali s takzvanými rennwolfy - saněmi s madly vzadu a síťkou, do níž se ukládalo nakoupené zboží. Jeden menší rennwolf (běžící vlk) se nachází i na pasecké výstavě.

Památník přináší také pohled do historie krkonošských vozovek, cest, pěšin, mostů a lávek. Texty jsou doprovázený archivními snímky, mapami a plány.
„Pro výstavu jsme získali také tabulku s cenami mýtného,“ podotýká Bariaková. „Platilo se třeba na okresní silnici nebo na mostě přes Jizeru.“