Příprava výstavy ke 130 letům turnovského muzea.

Příprava výstavy ke 130 letům turnovského muzea. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Matka přišla o šperky. I tak se před 130 lety rodilo turnovské muzeum

  • 0
Vydrancoval, řečeno s nadsázkou, své matce všechny její poklady. Učinil tak pro slávu turnovského muzea, jež se právě zrodilo. Devatenácté století spělo ke svému konci a mladým mecenášem, který sáhl pro rodinné skvosty, byl středoškolák Josef Vítězslav Šimák.

Současné Muzeum Českého ráje má takových příběhů přehršli (tedy spoustu). Aby také ne, když je mu letos 130 let.

Bohulibý nájezdník do maminčina království starých klenotů, patriot - adolescent Šimák vyrostl ve významného historika, profesora Karlovy univerzity, klíčového spolupracovníka muzea a autora nejzásadnějších historických statí o Turnovu.

Ještě o něco víc se o něm dozvíte na výstavě „Už 130 let“, jež od pátku zdobí Muzeum Českého ráje. Výstavu připravila se svými kolegyněmi a kolegy Alžběta Kulíšková.

Seznámíte se na ní rovněž s dalšími velkými osobnostmi, kromě jiných se slavným turnovským rodákem, cestovatelem Čeňkem Pacltem.

Vůbec jako první Čech „prorajzoval“ v devatenáctém století všechny světové kontinenty. Tento neskutečný dobrodruh zemřel ve svých 74 letech při hledání diamantů v jižní Africe.

Muzeum otevíralo pouze o nedělních odpoledních

Když městská rada založil v roce 1886 v Turnově muzeum, otevíralo pouze v neděli dopoledne a útočiště našlo přímo na radnici. Mělo však obrovské štěstí na svého kmotra, malíře Jana Prouska. Ve svém domě U Českého granátu nezištně shromažďoval a opatroval první národopisné a historické sbírky.

V roce 1914 Prousek zemřel a část jeho majetku přešla do muzea, další se po aukcích rozptýlil do měšťanských rodin v Turnově a v mnoha z nich pravděpodobně zůstal dodnes.

Skromné počátky, kdy lidé chodili do turnovského muzea pouze před svátečním obědem, patří dávno jen do vzpomínek. Muzeum se řadí k nejvíce vyhledávaným turistickým cílům v Libereckém kraji.

Od počátku třetího tísiciletí do něj zavítalo více než 858 tisíc lidí. Roční průměr tak vychází na 57 tisíc návštěvníků. Pro srovnání - přibližně stejně turistů vystoupá za rok na hrad Bezděz.

Turnov patřil mezi prvních padesát českých měst, kde vznikla v 19. století regionální muzea. Mezníkem v historii muzea se stal rok 1927. Úspěšný továrník a majitel Provazárny Josef Boháček, který přežil svou manželku i děti, odkázal muzeu jeho současné sídlo, budovu ve Skálově ulici.

Slavná výstava minerálů a drahých kamenů

Již o tři roky později oslnila celé Československo Kamenářská výstava. Mířily na ni zájezdy až z druhého konce republiky - z Podkarpatské Rusi.

Výstava vedla k vytvoření kolekcí minerálů a drahých kamenů, jimiž se Muzeum Českého ráje chlubí i v roce 2016. Šperky ze současné turnovské sbírky poznali návštěvníci také na výstavách v mnoha evropských i zámořských zemích.

Těžké časy naopak prožívalo muzeum během druhé světové války. Platilo pro ně bezvýhradně „Inter arma silent musae - Ve válce Můzy mlčí“. Po vpádu Hitlerovy Třetí říše do okleštěného Československa se muzeum uzavřelo a sídlila v něm policie.

Výstava „Už 130 let“ nabízí atraktivní pohledy na práci všech osmi oddělení, která v muzeu existují. Například archeologii připomínají mince z úvodu 17. století, k nimž se vážou pozoruhodné novodobé historky.

Stříbrné groše, pocházející vesměs z Polska, objevili dělníci při výměně podlahy v domku správy telegrafních sloupů. Ležely v hliněných nádobách a v plátěném sáčků. Ukryl je kolem roku 1615 pravděpodobně majitel domu. Nejspíše nečekaně zemřel a nestačil o pokladu zpravit své potomky.

Z vzácného nálezu zbývá muzeu 651 mincí. Vlastnilo jich víc, ale v dobách, kdy zabezpečení sbírek bylo chabé, někteří návštěvníci neodolali a 350 let starými groši obohatili své soukromé sbírky.

Poslední velké trable v 90. letech

Poslední velké trable se zloději potkaly Muzeum Českého ráje v druhé polovině 90. let minulého století. Zlodějské gangy ukradly skříně z Dlaskova statku v Dolánkách a odnesly šperky z granátové klenotnice ve stálé expozici muzea v Turnově.

„Je pro mě obrovským zadostiučinění, že se ukradené exponáty do muzea vrátily,“ uvádí Jakouběová. „Šperky z granátů vypátrali policisté až v Německu. Mezitím jsme si pořídili z pojistky novou kolekci granátových šperků, takže jsme po vrácení ukradených klenotů měli paradoxně kolekce dvě.“

Mimochodem, současná a špičkově chráněná klenotnice se nachází v bývalém sklepě, kde dříve skladovala nedaleká mateřská školka brambory.

Muzeum se od roku 1989 hodně posunulo. V propadlišti dějin skončilo třeba skladování historického nábytku na mlatě Dlaskova statku v Dolánkách.

Minulostí jsou rovněž nevytápěné prostory starého depozitáře v bývalé městské věznici, kde kamínka ohřívala pouze místnost pro kurátory. Cenné sbírky tam spočívaly ve zcela nevhodném prostředí.

Jakouběová působí v muzeu od roku 1979 a za krásný považuje například rok 2001. „Postoupili jsme tehdy do finále mezinárodní soutěže muzeí v italské Pise,“ vzpomíná ředitelka.

„Na slavnostním vyhlášení jsme se mohli setkat s belgickou královnou. Osobně považuji za nejdůležitější, že se po mnoha letech pořád ještě těším každý den do práce a pracuji s báječnými lidmi, kterým jde o společnou věc.“