Je to jediná stálá výstava, kterou erodovaný pískovcový skalní suk o velikosti 100 krát 60 a výškou 35 metrů nabízí.
"Ten nápad jsem nosil v hlavě snad deset let. Říkal jsem si, že by bylo dobře tady udělat něco původního, co by připomínalo historii tohoto místa. V roce 1680 totiž dostal tento hrad od své matky hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova, který měl nápad přeměnit opuštěné skalní torzo ve významné poutní místo," říká kastelán hradu Ivan Volman.
Historici si dnes nejsou jistí, co nového majitele k tomu rozhodnutí tehdy vedlo, ale je doloženo, že rodina Kokořovců měla ve velké úctě sv. Františka z Assisi. Je také možné, že se Ferdinand Hroznata nechal inspirovat podobnými místy na světě, jako je například Montserrat v Pyrenejích.
"Nikdy však svoje dílo nedokončil. Zřejmě neměl čas, protože měl se svou manželkou devatenáct dětí," směje se Ivan Volman, jenž na Sloupu kastelánuje již třicet let.
"Zbyla však po něm část, která zřejmě představovala Olivetskou horu, kam se Ježíš odebral po večeři Páně. Na takovém špičatém skalním výčnělku byly přilepeny kameny z okolí, ale i mořské mušle. Některé jsou ještě původní. To byl základ naší expozice," dodává Volman.
Malby jsou na dřevě vyzrálém dvacet let
Scéna představuje na jedné straně skály klečícího a modlícího se Ježíše, na druhé jsou jeho učedníci Petr, Jakub a Jan. Časově je umístěna chvíli před příchodem Jidáše, kterého doprovází zástup mužů ozbrojených meči a obušky.
"Dav je namalován na dřevěném obložení, takže když se člověk, který zůstává za mříží, na celý výjev dívá, je vtažen do děje. Jedna postava z průvodu se dokonce otáčí, jakoby nás zvala s sebou," doplňuje kastelán.
Malby na dřevěném obložení, které tvoří dvacet let vyzrálé dřevo, vytvořil olejovou lazurou Ondřej Mašek, jenž je scénografem a velmi často spolupracuje s bratry Formanovými. Pomáhali mu Vojtěch Horák a Roman Mikeše.
Obrazy jsou lidově naivní a jak bývalo zvykem například u betlémů, objevují se na nich nejen výjevy z Jeruzaléma a typická jižní vegetace, ale také místní reálie, Sloup v Čechách nebo i samotný hrad.
V jeskyních se točily záběry z pohádky
"Nové nápady bych měl, ale je to náročné na čas i na finance. Například úplně nahoře byla cementová socha poustevníka s dalekohledem, která vznikla v roce 1914. Líbilo by se mi, kdyby tam znovu stál. Ve východním dvoře jsou dvě umělé jeskyně, kde bývaly sošky znázorňující život a smrt poustevníků. Jeden seděl, druhý byl mrtvý. Také to bych chtěl obnovit a mám i další nápady," přiznává kastelán, který má hrad od roku 1998 od obce v pronájmu.
Zatímco podle kastelána je zpodobnění výjevu v zahradě Getsemanské záležitost pro dospělého a poučeného návštěvníka, hrad Sloup je nejzajímavějším hlavně pro děti, které běžné hrady a zámky příliš nezajímají. Ve vytesaných prostorách bývalého pískovcového monolitu se jejich fantazie rychle rozeběhne na plné obrátky. Zvlášť, když jim průvodci vyprávějí, kde a jak se ve strašidelných jeskyních točily záběry pekla z pohádky S čerty nejsou žerty.
