Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na začátku revoluce se vyplatí být v sauně, vzpomíná redaktor MF DNES

  10:32aktualizováno  10:32
Redaktor MF DNES Miloslav Lubas vzpomíná, jak oznámil svým soudruhům na vesnické schůzi KSČ, že v Praze vzplanula protikomunistická revoluce. A jak se bál a nebál, když o ní psal z rozbouřeného Liberce.

Mladá fronta z listopadu roku 1989 a Lubasův článek o demonstraci v Liberci. | foto: MAFRA

V pondělí 20. listopadu 1989 večer jsem bral saunu v kabinách na hřišti v rodných Plavech. Volal tam z pražské redakce Mladé fronty můj kolega Robert Sobota.

„Pošleš nám něco od vás z Liberce o revoluci a demonstracích, že jo?“ ptal se.
„O čem, Roberte?“ vyděsil jsem se. „Tady se ale vůbec nic neděje. Ale i kdyby, stejně nemám čas, jsem v sauně a za chvíli musím na schůzi.“

„Na jakou schůzi?“ vyzvídal Robert. „Na schůzi vesnické organizace Komunistické strany Československa,“ přiznal jsem se.

„Debile, nech fórů a koukej poslat nějakou zprávu z demonstrací aspoň v úterý,“ rozčílil se Robert. Výjimečně vypadal, jako by jeho práce měla nějaký smysl. „Hele, Roberte, co se vlastně v Praze děje?“ zajímalo mě.
„Je tady plný Václavák lidí a všichni chtějí, ať jdou komunisti do pr....“ ¨

Za chvíli začala v Plavech schůze, Na programu jsme měli nejspíš „aplikaci přestavby hospodářského a politického života v podmínkách místních organizací KSČ“ a „pokračování ofenzívy proti štvavému protisocialistickému pamfletu Několik vět“.

Víte, ona je v Praze revoluce

Zvedl jsem ruku. „Já tedy nevím, soudruzi, jestli to má ještě nějakou cenu.“
Pan Sláma, hodný a poctivý člověk, se podivil. „Jak to myslíš, Mílo?“ „Víte, pane Sláma, ona je v Praze revoluce,“ dozvěděl se. Pan Kroupa sebou cuknul. „Ježíši, jaká revoluce?“ „Protikomunistická. Na Václaváku je čtvrt milionu lidí a křičí Konec vlády jedné strany! a Svobodné volby!“

Pan Doležal nevěřil: „Ale, Mílo, jak to můžeš vědět?“ „Říkali mně to kluci od nás z Prahy, z redakce.“ „Ale v rádiu ani v televizi nic nevysílali, to si museli kluci od vás z redakce vymyslet.“

V rádiu a v televizi nevysílali o revoluci ještě tři dny. O jejím začátku, policejním masakru na Národní třídě s desítkami zraněných studentů, psali kolegové z pražské redakce už v Mladé frontě z pondělí 20. listopadu.

O den později se vzpamatoval i tehdy osmadvacetiletý severočeský zpravodaj svazáckých novin a ospalé poklidné Plavy vyměnil za rozbouřený Liberec.

Deset tisíc lidí na první demonstraci

Na první demonstraci na dnešní Benešovo náměstí dorazilo deset tisíc lidí a ve středu věděla o odbojném Liberci díky Mladé frontě celá republika.

Další den lidí před radnicí přibylo. Už jsem se skoro nebál, že mě s nimi někdo požene z náměstí s obuškem nad hlavou. Ale novinářský průkaz jsem si bral pro jistotu s sebou a měl jsem v hlavě natočenou smyčku se spásnou formulkou: „Jsem redaktor Mladé fronty, jsem tady pracovně.“

Doma se mě ptala maminka: „A ty taky chodíš na ty demonstrace?“ „Chodím.“ „A nemohl bys o nich psát někde z okna nad náměstím? Máš doma přece malou holku a Jana čeká další miminko.“ „No, to snad nemyslíš vážně!“ zklamal jsem ji rozhorleně.

Ještě chtěla něco poznamenat, ale táta ji zarazil: „Jen ho nech, vola jednoho! Když se chce dostat do prů.... V partaji je a stejně takhle blbne.“

Zašklebil jsem se: „Hele tati, víš, co tam křičíme? Žádné Ať žije KSČ! Ať žije KSČ! Ale Konec vlády jedné strany! a Občanské fórum!“ To jsem si měl asi odpustit. Možná by táta po čtrnácti dnech neležel na jednotce intenzivní péče s mozkovou mrtvicí.

Plamenná reportáž nevyšla

V sobotu 25. listopadu, kdy na Letné manifestovalo za demokracii skoro milion lidí, jsem napsal do zvláštního nedělního vydání Mladé fronty plamennou reportáž z Liberce, po níž jsem si připadal jako hrdina. Radost z revoluce prýštila z každého slova.

„Jestli vyhrajeme, tak ti to spočítáme,“ děsil mě kamarád komunista, když jsem mu o článku povídal. „Nevadí, už jsem musel, už to nešlo vydržet,“ rozkládal jsem rukama a zaplavovala mě obrovská úleva. Nejsem už přece jako „oni“, jsem konečně jako „my“.

V neděli jsem dychtivě otevřel noviny. Reportáž z Liberce v nich chyběla. „Promiň,“ omlouval se Robert. „V redakci byl včera trochu bordel. A do novin musely jít věci hlavně z Prahy, Brna a Ostravy. Ale nedej se otrávit, piš dál.“

Když jsem doma zuřil, maminka se usmívala. „Zaplaťpánbůh, že ten tvůj článek nevyšel.“ Taťka už taky vypadal veseleji. Jen poznamenal: „Ale je ti jasné, že u mě jsi v partaji skončil?!“ „Ale tati, jsem stejně jen kandidát. A mně se u vás stejně nelíbí.“ To jsem si měl taky odpustit. Třeba by se taťka dostal z nemocnice o něco dřív než na Vánoce.

Ponaučení na závěr

Z oné pohnuté doby jsem si odnesl hned několik poučení.

Na začátku revoluce se vyplatí být v sauně.

Když něco není v televizi, neznamená to, že to opravdu není.

Když v televizi něco je, neznamená to, že to opravdu je.

Maminky hrdiny nechápou.

Jestliže někdo ze srdce věří něčemu, co se právě hroutí, nedělejte si z něj legraci. Pokud ho tedy máte rádi.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Zdrogovaný Polák ujížděl policii v kradeném autě, narazil do traktoru

V policejní honičku a následnou srážku s traktorem a dalším autem se proměnil pokus zastavit zfetovaného polského řidiče, který ujížděl hlídce mezi Cvikovem a...  celý článek

Obžalované čtveřici hrozí za těžké ublížení na zdraví 5 až 12 let vězení.
Za brutální útok v baru poslal soud všechny obžalované do vězení

Krajský soud v Liberci rozhodl v případu mimořádně brutálního útoku na muže a ženu v českolipském baru Hong Kong. Čtyřem obžalovaným vyměřil nepodmíněné tresty...  celý článek

Jan Pipiš (vlevo) a Miroslav Michlovský letí do USA uspět v extrémním hasičském...
Čeští hasiči chtějí uspět v extrémním závodě a zapsat se do síně slávy

Stát se prvními Čechy, kteří se zapíší do světové síně slávy extrémního požárního sportu a poměřit síly se stovkami hasičů z celého světa na mistrovství světa...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.