Byl špatně stočený, vzpomíná pamětník na tank, který zboural podloubí

  6:40aktualizováno  6:40
I kdyby ten zážitek chtěl navždy odsunout ze svých vzpomínek, nemůže. Josef Přikryl z Jablonce nad Nisou je totiž navždy ukotven na ikonické fotografii Václava Toužimského. Je postavou v davu, který přihlíží tomu, jak sovětský tank číslo 314 pustoší podloubí domu na náměstí před libereckou radnicí. Píše se 21. srpen roku 1968.

Josef Přikryl u libereckého podloubí, které pobořil tank. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Tehdy jednadvacetiletý Přikryl stojí na fotografii pouhých pár metrů od vojenského kolosu s pásy. Ční v první řadě, skoro úplně nalevo a v ruce třímá motorkářskou helmu. Do Liberce tehdy dojel na motocyklu značky Jawa 250 se svým kamarádem. Mohl být však klidně zaznamenán hledáčkem fotoaparátu v ulicích Prahy.

„Když jsme se ráno z rozhlasu dozvěděli, že nás obsadili Rusové, chtěli jsme se vydat do Prahy. Lidé ale říkali, že cestou není u čerpacích stanic žádný benzin, a já jsem neměl žádné zásoby, tak jsme se rozhodli, že vezmeme motorku a pojedeme se podívat do Liberce,“ vypráví Přikryl.

Když oba muži dorazili na tehdejší náměstí Bojovníků za mír, právě se schylovalo k oné dramatické scéně. „Ten tank byl už od začátku blbě stočený, prostě to nevybral a naboural do toho podloubí. Když do něj narazil, zhasl mu motor a tak znovu nastartoval. Mezitím ale za tank dorazily dvě sanitky a jak ten tank couval, tak tu jednu ze sanitek zadkem pomačkal,“ vzpomíná pamětník.

Ve chvíli, kdy obsluha vojenského stroje narazila do sanitky, pobouřilo to podle Přikryla část přihlížejících. „Začali na tank házet různé úlomky z toho pobořeného podloubí. Najednou se otevřel poklop a z věže tanku vykoukl voják, možná velitel tanku, v ruce měl pistoli a asi třikrát zní vystřelil výstražně do vzduchu. Lidé začali utíkat a pak téměř celé náměstí lehlo na zem, aby se chránilo před střelbou. To už začalo být nebezpečné a tak jsme raději odjeli pryč,“ dodává Přikryl.

O politiku jsme se tehdy nezajímali, říká muž z fotografie

Přiznává, že do Liberce rozhodně nejel na tanky vrhat dlažební kostky či Molotovovy koktejly. „Byli jsme mladí, neměli zábrany, chtěli jsme to prostě vidět. Ale věděli jsme zároveň, že nemá cenu se pouštět do žádných diverzních akcí. Byla to přeci armáda, i když ti vojáci byli dezorientovaní, vůbec nevěděli kam a proč jedou, oni čekali kontrarevoluci, upozorňuje Přikryl.

„Měli jsme nějaké zkušenosti, kamarád byl čerstvě po vojně, já se zase hodně zajímal o vojenskou historii. Měli jsme i ponětí o krvavém potlačení povstání v Maďarsku v roce 1956. Dokonce jsme tam s kamarádem přibližně v roce 1966 podnikli cestu, také na motocyklu.“

Pamětník nad legendární fotografií připomíná, že trochu tušil, že Pražské jaro může takto smutně skončit.

„Od toho roku 1965, kdy tak nějak začala ta uvolněná doba, jsem si říkal, že to nemůže přeci dopadnout dobře. Vždyť tady zrušili cenzuru, chtěli vystoupit z Varšavské smlouvy, lidé začali podnikat a podobně. Myslel jsem si však, že si to tady vláda srovná sama třeba za pomoci místní policie a armády, ne že přijedou Rusové.

Když se však po rozhlasových vlnách linulo hlášení „Včera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky“, byl Josef Přikryl v šoku.

Srpen68 - články k výročí

„Tehdy mě zajímaly jiné věci. Chtěli jsme se bavit, chodit do restaurací, za holkami, chtěli si zkrátka užívat, politika nás absolutně nezajímala. Když přišla okupace, povzdechl jsem si, že už nic z toho nebude, ale hlavně, že se již nikam nikdy nepodívám za hranice. Chvíli jsem totiž dělal atletiku a ještě v roce 68 jsme byli na zájezdě v Itálii, a to se mi moc líbilo,“ říká Přikryl.

Podle něj srpen 1968 nevzal lidem jen sny o lepším místu k žití, ale naučil je zapomínat. „V době normalizace se lidi snažili srpnové události vytěsnit, a tak se začalo hodně pít. A to i v práci, ve fabrikách a podobně. Alkohol měl tuto etapu v naší historii prostě vymazat,“ uzavírá Josef Přikryl.

Autor:

Před 50 lety vláda posvětila dočasný pobyt sovětských vojáků. Zůstali 23 let

Fotografie Jovana Dezorta z událostí 21. srpna 1968 získala v soutěži Českého...

Někdejší Československo bylo po roce 1945 jedinou zemí východního bloku, kde nebyla sovětská...

1968: Pro Husáka a Brežněva byli Dubček s Černíkem užitečnými hlupáky

1968: Pro Husáka a Brežněva byli Dubček s Černíkem užitečnými hlupáky

VIDEO Návrat československé delegace z Moskvy na konci srpna 1968 provázely obavy i očekávání. Podpis...

Na výsadkáře mířila děla tanků, kasárna v Holešově ale nevydali

Jediná kasárna v zemi v srpnu 1968 Rusové nedostali. Tehdejší velitelé 7....

Od nadřízeného velitelství měli pokyn považovat sovětské vojáky za okupanty a nespolupracovat....

Z Gagarinova těla nenašli skoro nic. Zbyl kus kombinézy a v kapse lístky

Jedna z posledních Gagarinových fotografií z počátku roku 1968 z přípravy na...

VIDEO Před 50 lety, 27. března 1968, se za zvláštních okolností zabil Jurij Gagarin, první kosmonaut...

Zvací dopisy byly dva. Soudruzi je psali ve spěchu a nikdy se nepřiznali

Rozbor písma Biľaka – porovnání jeho podpisu pod tzv. „zvacím dopisem“ se...

VIDEO „Vážený Leonide Iljiči,“ tak začínal dopis podepsaný pěti politiky ČSSR, který „legalizoval“...

Tajná komunistická akce proběhla ruským okupantům přímo pod nosem

Jedno z mimořádných vydání Rudého práva přineslo zprávu o zahájení sjezdu,...

Tankocaching Mimořádný XIV. sjezd KSČ, takzvaný Vysočanský sjezd, se stal jedním z nejvýznamnějších protestních...

Elitní vojáci z Milovic se bránili, tak je okupanti ponížili a odsunuli

Dnes již beze stopy zmizelý krytý bazén v sousedství výpočetního střediska. V...

VIDEO Tankocaching O Milovice měli Sověti zájem od samého začátku okupace. O město dokonce formálně požádali na...

Nejčtenější

Badatelé objevili štolu, která zřejmě vede k nacistickému testovacímu bunkru

Podzemní kryt a bunkr (Rychnov u Jablonce)

Badatelé, kteří pátrají v Rychnově u Jablonce nad Nisou po podzemním nacistickém testovacím bunkru zbrojní továrny...

Ledař si postěžoval na nízkou mzdu svou i kolegů, ve firmě hned skončil

Osm ledařů se obrátilo se žádostí na zvýšení platů na vedení Sportparku v...

Rolbař libereckého Sportparku, který si za sebe a své kolegy v MF DNES posteskl na podprůměrné platy, u firmy druhý den...

Lesníci obnaží zříceninu hradu Trosky. Skály bez stromů chtějí ekologové

Rekonstrukce silnice z Borku do Troskovic přišla Liberecký kraj na 42 milonů...

Hradní věže Panna a Baba vystoupí ze zajetí stromů a dají najevo ještě důrazněji svůj majestát. Stejně jako celé...

V Liberci dojezdily jako poslední na světě tramvaje T2

Tramvaj ČKD T2 č. 133 z roku 1958

Konec slavné éry. Tak mluví celý svět, jehož zrak se na jeden den upřel k Liberci. V sobotu 17. listopadu zde dojezdily...

Výroba v autoprůmyslu se zmenšila, firmy v Libereckém kraji propouštějí

Klimatizační jednotky vyrobené v Densu jsou používány ve vozech značek VW, BMW,...

Několik firem, které vyrábějí komponenty do aut v Libereckém kraji, snížilo výrobu, zastavilo nábor nových pracovníků...

Další z rubriky

Lesníci obnaží zříceninu hradu Trosky. Skály bez stromů chtějí ekologové

Rekonstrukce silnice z Borku do Troskovic přišla Liberecký kraj na 42 milonů...

Hradní věže Panna a Baba vystoupí ze zajetí stromů a dají najevo ještě důrazněji svůj majestát. Stejně jako celé...

V Liberci dojezdily jako poslední na světě tramvaje T2

Tramvaj ČKD T2 č. 133 z roku 1958

Konec slavné éry. Tak mluví celý svět, jehož zrak se na jeden den upřel k Liberci. V sobotu 17. listopadu zde dojezdily...

Liberecká nemocnice chce zřídit léčbu psy, pomáhají zbavovat depresí

František je čínský chocholatý pes a spolu s fenkami Fífou a Snoopy dochází do...

Liberecká nemocnice chce vylepšit služby pro pacienty i zřízením canisterapie. Jde o léčebnou metodu, která spočívá v...

Aby dětem nepopraskaly rty: Vyberte správný balzám
Aby dětem nepopraskaly rty: Vyberte správný balzám

Každého z nás někdy před odchodem na hřiště odchytla máma, aby nám namazala pusu ještě před tím, než nás ošlehá vítr. My jsme jen zakouleli očima a chtěli mít tuhle proceduru co nejrychleji za sebou. Ale jak se říká, maminka má vždycky pravdu.

Najdete na iDNES.cz