V osmnácti letech emigroval, vystudoval ekonomii na mnichovské univerzitě, podnikal, dvanáct let se pohyboval v různých patrech politiky. Jako starosta se proslavil po celém světě vyhláškou proti úředníkům.
Později byl ředitelem úřadu ministerstva pro místní rozvoj, odkud po roce znechuceně odešel. Nyní je Petr Pávek farmářem. Ne ledajakým.
"Jak bych to vysvětlil... Být farmářem není normální zaměstnání jako lékař, automechanik nebo novinář. To je životní styl," filosofuje Pávek na místě své budované farmy. Ta leží na mírném vršku a má rozlohu třináct hektarů. Vpravo na horizontu je Smrk, před námi nekonečné pastviny.
"Celkem tady bude stát asi šest objektů. Sušírna bylin i stodola jsou hotové. Dokončili jsme i letní kuchyni. Každou ze staveb stavíme jinou technologií."
Sušírna bylin je postavená z balíků slámy
"Sušárna bylin nemá ani jeden hřebík. Je z balíků slámy, omítka je hliněná. Letní kuchyně je jen z kamene, hlíny a dřeva," ukazuje stavbu s krbem a pecí na chleba, na níž není jediný pravý úhel.
Letní kuchyně je z jedné strany otevřená do krajiny, přesto v ní chce Petr Pávek s ženou a synem bydlet přes léto. V obytné budově farmy, která se začne stavět příští rok, budou žít jen v zimě.
V souladu s přírodou. Starosta Jindřichovic Petr Pávek na snímku v pozadí.
"Sušírna bylin je součástí celého systému plánované soběstačnosti farmy. Z usušených bylin budeme pro sebe dělat výtažky, masti, čaje. A když bude zájem, chceme je prodávat."
"Budeme vyrábět sýry, tvarohy, uzenářské výrobky a maso. Bohužel zatím jen vepřové, s hovězím jsou problémy. Na louce mám čtyřicet krav s nejzdravějšími bio steaky, ale koupit si je musím jít do irské prodejny," říká starosta Jindřichovic, který však návrat do politiky nechystá.
Zemědělské dotace jsou nemravné, myslí si Pávek
V areálu farmy vzniká i dům z hlíny nacpané do pytlů. Podobný v Jindřichovicích postavil a proslavil herec Jaroslav Dušek. Ten má jen jednu místnost, zatímco Pávek jich buduje sedm.
"Jestli se dá farmařením uživit? V současné době dotací a plateb určitě. Dostáváme je za to, že udržujeme krajinu. Dotace, tak jak jsou dnes nastaveny, jsou nemravné a dlouhodobě to nemůže fungovat. Proto jsem z pozemků vyjmul třináct hektarů, na které dostávám platby za sekání a spásání," vysvětluje Pávek.
Chce na nich farmařit a dokázat, že se uživí i bez dotací a ještě vydělá. Těší se prý na to, jak rozšíří chov krav, ovcí a jak bude mít koně. Bez nich to prý nejde. Nahánět čtyřicetihlavé stádo džípem je složité a nepříliš stylové.
"Tím, že jsem vyjmul svou půdu z dotací, jsem si vykoupil svobodu. Už se mi zajídá to věčné kňourání zemědělců. Nechci, aby můj syn dopadl tak, jak ty sedlácké děti v Bavorsku. Tam, když se narodí syn, tak mu dávají už v kolíbce na prsíčka těžký kámen, aby se naučil naříkat," směje se Pávek. Vypadá spokojeně.
