Nyní už nadpraporčík Ladislav Venclák znovu pracuje a dnes za svůj významný obětavý čin obdržel od generálního ředitele Vězeňské služby ČR nejvyšší vyznamenání - Čestnou medaili vězeňské služby.
„Kolegové darují běžně krev, u kostní dřeně se jedná o výjimečný počin, který si zaslouží významné ocenění,“ komentoval ocenění ředitel Vazební věznice v Liberci plukovník Jan Hladík.
Ladislav Venclák, říká, že byl připravený odběr podstoupit, ale to, co se stalo po zákroku, nečekal. „Nebylo to ale zbytečné. Kostní dřeň bych teď s odstupem času daroval znovu, jen mírnější metodou,“ řekl sedmatřicetiletý otec dvou dětí.
Jeho tělo má vzácnou schopnost
U vězeňské služby pracuje 15 let. Jak tento inspektor strážní služby říká, do té doby nedaroval nikdy krev, neměl zkušenost ani s narkózou. Protože ale soucítí s onkologicky nemocnými, rozhodl se loni v lednu zapsat do celosvětového registru dárců kostní dřeně. Za dva měsíce byl skutečně vybrán jako vhodný dárce životadárných buněk.
Při zevrubném předoperačním vyšetření lékaři Fakultní nemocnice Plzeň zjistili, že jeho tělo má vzácnou schopnost genetického štěpení buněk. Jako vhodnější způsob se ukázal odběr kostní dřeně z pánevní kosti pod celkovou narkózou. Tento způsob je ale riskantnější než separace kostní dřeně z krve.
Reakce registru dárců dřeněPodle Pavla Jindry, vedoucího lékaře Českého národního registru dárců dřeně a primáře Hematologicko-onkologického oddělení Fakultní nemocnice v Plzni, jsou okolnosti odběru kostní dřeně u Ladislava Vencláka nepravdivé. Průběh odběru byl normální a muž podle lékaře odešel druhý den zcela v pořádku domů. "Odběr dárce proběhl běžným způsobem a byl zcela nekomplikovaný. Odebráno mu bylo standardní množství kostní dřeně, lékaři neobjevili žádnou vzácnou schopnost genetického štěpení buněk, nic takového ani neexistuje. Šlo o běžný výkon, který se provádí desítky let u stovek dárců. Žádné vzorky pro dalších pět lidí se nemrazily, odebrané buňky byly určeny výhradně pro jednoho pacienta," vysvětlil lékař. Doufá, že svým pojetím příběhu Ladislav Venclák neodradil mladé lidi od přihlášení se do registru. "V současné době vyhledává registr vhodného dárce pro více jak stovku hemato-onkologicky nemocných," zdůraznil Pavel Jindra. |
„Jehla je zavedena do kosti pánve. Tou se pak nasaje krev s kostní dření. Je to ale prý mnohem efektivnější. Bylo to něco jiného, než jsem čekal. Ale pravděpodobnost toho, že jste vhodným dárcem, je strašně malá. Proto jsem souhlasil,“ vzpomíná na dilema před zákrokem Ladislav Venclák.
Pacient čekal ve vedlejším sále
Byla to první operace svého druhu u nás a jedna z mála v Evropě. O unikátním zákroku musela rozhodnout Lékařská komora ČR, protože s ním v podmínkách českých nemocnic dosud nebyly zkušenosti. Výjimečný byl tím, že lékaři dárci odebrali mimořádně vysoké množství krve s kostní dření právě z kosti pánevní.
Během tříhodinového odběru už ve vedlejším sále čekal pacient připravený na transplantaci. Pro dalších pět lidí pak lékaři odebraný vzorek zamrazili.
Po probuzení se ale Ladislavu Venclákovi udělalo špatně a upadl do bezvědomí.
„Když jsem se pak znovu probudil, řekli mi, že došlo k velkému úbytku všech minerálů z těla a selhalo mi srdce. Všechny minerály, krev a ostatní látky mi museli doplnit zpět,“ popsal muž dramatické okamžiky po odběru, kdy ve snaze pomoci jinému málem sám zemřel. „Ironií osudu mě na pokoji zachránil onkologický pacient, co byl vedle mě a všiml si, že je se mnou něco špatně,“ podotkl Vencl.
Nebyl jsem schopný pořádně sedět ani chodit, říká dárce
Až sedmý den jej z nemocnice pustili do domácího ošetřování. „Nebyl jsem schopný pořádně sedět ani chodit, měl jsem velké bolesti zad a svalů, doma jsem lezl po čtyřech. Nebyl jsem schopný spát. Z odběru jsem se dostával skoro měsíc. Teď už mě to bolí jen, když je škaredě,“ vypráví Venclák.
Dodnes netuší, komu daroval život. Ví jen, že jedním z pacientů mohlo být dítě. Doufá ale, že se s těmito lidmi jednou shledá při pravidelném setkání dárců v Praze. „Rád bych se s nimi potkal. Je to takové zvláštní, že někomu darujete něco ze svého těla, aby mohl žít a nevíte komu,“ říká Venclák.
