„V republice nic podobného není,“ řekl ředitel Národního památkového ústavu v Libereckém kraji Miloš Kadlec. „Expozice na Lemberku vznikala pět let a patří do projektu, který představuje každodenní život aristokracie.“
Přehlídka sedmi uměleckých stylů se rozprostírá v druhém patře zámku, kde se dříve skvěla výstava skla novoborského Crystalexu. Po krachu sklárny ji však konkurzní správce prodal.
„Při prohlídce bez průvodce se lidé do místností nedostanou. Ve dveřích ale chybí sklo, a tak mohou mezi rámem prostrčit hlavu a vidět do všech koutů,“ upozornil Petr Weiss.
Expozici vytvořil dohromady s kolegou památkářem Vladimírem Treglem. „Turisté nedosáhnou rukama na žádné exponáty,“ dodal Weiss. „Do všech místnosti jsme navíc umístili bezpečnostní čidla, napojená na alarm.“
Na expozici potřebovali památkáři zhruba půl milionu korun a pořídili ji levně. Hodně práce totiž udělali sami.
V jedenácti místnostech se nachází pět set věcí - od nábytku přes lustry, obrazy a porcelán třeba až po harfu. Historické exponáty vzali autoři prohlídkového okruhu hlavně z depozitářů v jiných památkách v Libereckém kraji. Některé kusy přivezli z Litomyšle a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Občas si Weiss a Tregl připadali jako detektivové. Například empír, tedy umělecký styl napoleonské doby, se vyznačoval velkou oblibou antických prvků.
V empírovém salonku na Lemberku tak visí nejen portrét slavného vojevůdce Bonaparta, ale také lustr s okřídleným koněm Pegasem.
„Našli jsme ho v depozitáři na Hrubém Rohozci. Měl ale jenom jedno křídlo,“ prozradil Tregl. „Druhé jsme objevili mezi exponáty na úplně jiném místě.“
Jako vzor pro nový prohlídkový okruh na Lemberku posloužilo Weissovi a Treglovi muzeum ve Vídni, kde přitahuje pozornost návštěvníků císařský nábytek z období biedermeieru.
Pro výlety do sedmi uměleckých stylů vybudovali řemeslníci na Lemberku kóje ze sádrokartonu. Nejvíce místností - čtyři, zaplnil biedermeier.
Exponáty zušlechtili restaurátoři Zdeněk Koušek, Milan Kubík a Karel Švancar. Detaily o jejich mistrovství se turisté dozvědí z panelů, zavěšených na chodbě.
„Měli hodně co dělat,“ prohlásil Weiss. „U některého nábytku scházely nohy, u dalšího čalounění.“
Kastelánce z Lemberka Renatě Černé se nejvíce líbí biedermeierská jídelna. „Sloužila jako místo, kde se šlechtická rodina scházela, a je útulná,“ podotkla kastelánka. „Na jednoduchém nábytku se dá najít hodně pěkných drobností.“
V hudebním salonu aristokraté muzicírovali a hráli rovněž divadlo. „Zapojovali do něj i služebnictvo,“ uvedl Weiss. „Dokonce ho vybírali podle toho, jestli ovládá nějaký hudební nástroj a umí zpívat.“
