"Tímto retrozávodem připomeneme i další dvě velké události. Před sto deseti lety byl jako první v Evropě založen Svaz lyžařů v královstvím Českém. Letos také uplyne osmdesát let od úmrtí velkého propagátora toho sportu Josefa Rösslera - Ořovského," vysvětluje emeritní předseda Spolku lyžařů historických v Podkrkonoší Aleš Suk z Dolní Branné.
"Závod tento provádí se dle mezinárodních závodních pravidel ve Stockholmu a v Mnichově v roce 1911 schválených," psalo se v původních propozicích VIII. mezinárodního Lyžeckého závodu distančního na 50 kilometrů, při němž Bohumil Hanč zahynul.
O tom, že pořadatelé chtějí závod co nejvíc přiblížit historické předloze, svědčí fakt, že propozice závodu, který se pojede letos z Labské boudy, začínají stejně.
"Závod se pojede po stejné trati jako tenkrát. Oproti tehdejším třem kolům se pojede jen jedno, to znamená 16 kilometrů. Závodníci musí mít dřevěné lyže bez hran a historické vázání vyjmenovaných typů. Hůlky musí být dřevěné nebo bambusové, talířky dřevo, rákos nebo hliník. Umělá hmota je zakázána. Před závodem bude všem účastníkům zkontrolována výzbroj i historické oblečení," říká Aleš Suk, který závod odstartuje.
Rozhodčí závodu budou spát na podlaze
Další detail, stejný jako před sto lety, je, že rozhodčí budou spát na podlaze v hlavním sále. Lékař vybavený starými přístroji prohlédne všechny závodníky.
"Tenkrát vyhrál pekařský učeň Josef Kraus, který to ujel za jedenáct a půl hodiny. Nebylo to ale padesát, ale šedesát kilometrů. Tenkrát si občerstvení museli závodníci vozit s sebou. Kraus měl bochníček chleba, kousek salámu a lahvičku koňaku. Tehdy se stala zajímavá věc. Když sjížděl ze Žalého, tak ztratil hůlku. Chvíli jel bez ní a potom vjel do jedné chaty na lyžích a chtěl hůl od koštěte nebo něco podobného. Nic neměli, tak venku vylomil sochor, který podpíral metr dřeva a s tím doběhl do cíle. Ten klacek byl pak vystavený v jedné výloze v Jilemnici na náměstí. Pro lidi to byl velký hrdina," říká Aleš Suk, jenž sbírá historické lyže a saně.
Starých lyží má víc než tři sta párů, mezi nimi i ty, na nichž jel Bohumil Hanč svůj poslední závod. Vlastní také jednu jeho originální lyžařskou hůlku.
Bohumil Hanč byl na začátku dvacátého století slavný závodník. Desetkrát byl mistrem republiky v lyžování, třikrát vyhrál padesátku v Krkonoších. Vítězství mu bylo přiřčeno i za poslední ročník, který se mu stal osudným.
Hanč se nechal k závodu přemluvit
"V roce 1912, když Hančovi a jeho manželce umřelo dítě, Bohumil slíbil, že už závodit nebude. Neměl čas na trénink, protože musel splácet domek. Byl však na něj vyvíjen velký tlak, protože se na závod chystali dva výborní Němci. Navíc prý hrabě Harrach slíbil vítězi, že se stane hajným v jeho lesích," vypráví Aleš Suk.
"To bylo pro Hanče velmi lákavé, protože byl příležitostný zedník a tkadlec. Nakonec utekl z domu, vzal si čtyři buchty a došel na Labskou boudu. Byl vyhladovělý, poslední rok hodně zhubnul a navíc bylo špatné počasí. On běžel jen v košili a bez rukavic. To všechno a další události, jako že v prvním kole nedostal občerstvení, byly důvody, proč nepřežil."
A jak to bylo s Václavem Vrbatou, který měl kvůli Hančovi položit život? "Jeho úloha v tom je nejasná. Měl mu dát kabát, ale prý žádný neměl. Hrdinu z něj udělal film Synové hor, ale zřejmě to bylo úplně jinak," říká trochu tajemně Suk. Na otázku, jak je možné, že vše tak dopodrobna zná, odpoví, že to má od snachy Hanče, která si vzala jeho pohrobka, také Bohumila. Dnes je jí už 97 let, ale paměť má velmi dobrou.
