Zdravotní klaunka Daniela Weissová v akci.

Zdravotní klaunka Daniela Weissová v akci. | foto: archiv Daniely Weissové

Děti mají pusu od ucha k uchu, raduje se s pacienty zdravotní klaunka

  • 1
Komediantkou je prý celý život, klaunem zatím jen posledních pět let. S nepostradatelným červeným nosem a barevným kostýmem ale nekejklí v cirkusu. Zdravotní klaunka Daniela Weissová z Turnova si vybrala za manéž nemocniční pokoje, kde se léčí děti. Chodí za nimi také do libereckého Jedličkova ústavu.

„Právě tam mi připadá moje role nejvíc náročná na psychiku. Jedličkův ústav pečuje o děti, na nichž na první pohled nepoznáte, že jsou zdravotně postižené,“ říká Weissová.

„Ale více je těch s těžkým mentálním i tělesným handicapem. Sedí zkroucené na vozíku. Musíme se jim dostat do zorného úhlu očí a dívat se, jestli je rozjasníme. Někdy se nám povede, že při naší klauniádě mají ze smíchu pusu od ucha k uchu.“

Léčbu dětí humorem vnesl do Česka Američan Gary A. Edwards. Jako klaun rozveseloval pacienty v USA již v roce 1976. České občanské sdružení Zdravotní klaun založil Edwards o 25 let později.

V současné době víří republikou 86 profesionálních zdravotních klaunů. Smích transplantují do více než šedesáti nemocnic a sedmi domovů pro seniory.

„Nemocnice si nás objednávají. Jezdím do nich třikrát a někdy také čtyřikrát týdně. Pracujeme vždy ve dvou jako třeba Laurel a Hardy, Grossmann a Šimek a další slavná komická dua,“ uvádí Weissová.

Vůdčí klaun hraje chytrého, druhý asistuje

„Vůdčí klaun hraje chytrého a druhý jakoby hloupější mu přikuluje. Po domluvě s lékaři vždycky nakoukneme v masce klauna do pokoje a zeptáme se dětí nebo dítěte, jestli smíme dál. Často jsou s dětmi na pokojích rodiče, tak poprosíme o souhlas je. Jen naprosto výjimečně nechtějí, abychom zůstali.“

Dětská psycholožka Irena Vlčková provedla průzkum, kdy zjišťovala, jak návštěvy zdravotních klaunů ovlivňují pacienty na klinice dětské onkologie v Brně. Průzkum dokázal, že návštěva klaunů dostala většinu dětí do lepší nálady, což pomohlo při jejich léčení. Hlavně u malých dětí vedly klauniády k rychlejšímu zvyknutí si na stresující dlouhodobou hospitalizaci v nemocnici.

Zdravotním klaunem se ovšem nestává každý, kdo si zamane. Když se Weissová v roce 2010 ucházela o práci zdravotního klauna, prošla přísným výběrem.

„Na casting se nás přihlásilo čtyřicet a deset lidí neprošlo hned na začátku,“ prozrazuje čtyřiapadesátiletá Weissová. „Ze zbylých třiceti odpadávali během osmiměsíčního vzdělávání další a nakonec nás zůstalo jen osm.“

Budoucí klaunové se musí pravidelně školit

Budoucí klaunové se jezdili školit jednou měsíčně na třídenní workshopy a učí se i po „maturitě“. Výhodou Weissové bylo, že už od patnácti let hrála loutkové divadlo v souboru Čmukaři.

Nebojí se postavit se před lidi, což se projevilo rovněž v listopadu 1989, kdy ji lidé na zaplněném náměstí v Turnově poslouchali na shromážděních za svržení totalitního režimu.

„Jsem člověk, který se snaží prosazovat. Klauni zveličují a pokřivují typické lidské vlastnosti,“ upozorňuje.

„Gary Edwards mi poradil, ať se sebou nic moc nedělám a jen přifouknu, jaká jsem. Ve dvojici vystupuji převážně jako vůdčí klaun, ale někdy si dám i toho druhého, ‚zlobícího‘ klauna. V nemocnici jsem doktorka profesorka Amaranta Chytrá z výzkumáku, a mí kolegové třeba Doktor Ťuhýk nebo Sestra Pořádná.“

V Libereckém kraji cestuje po nemocnicích pět zdravotních klaunů, tři ženy a dva muži.

Poptávka po klaunech je stále větší

„Chodíme na dětská oddělení v Liberci, České Lípě a Jablonci nad Nisou. V Liberci se s dětmi potkáváme také na nosním, ušním a krčním oddělení, na infekčním, na chirurgii, na psychiatrii a v Jedličkově ústavu,“ vypočítává Weissová.

„Pravidelně jezdíme i na výpomoc na dětské oddělení nemocnice v Mladé Boleslavi. Navštěvujeme také dětský domov pro děti do tří let při mladoboleslavské Klaudinánově nemocnici.“

Poptávka po zdravotních klaunech v Libereckém kraji převyšuje jejich časové možnosti. Děti na liberecké psychiatrii jakož i v Jedličkově ústavu pobaví jen jednou za čtrnáct dní, zatímco zájem by byl každý týden. Ale již v příštím roce rozšíří jejich řady další zdravotní klaun.

Ke zdravotním klaunům sice patří přívlastek „profesionální“, Weissová a její kolegové však rozveselují děti až poté, co skončí ve svém zaměstnání. Živí se jako dramaturgyně městského divadla v turnovském Kulturním centru.

„Zdravotní klauni dostávají odměnu, jež odpovídá času a energii, vynaložené při jejich práci,“ vysvětluje Weissová. „Do českolipské nemocnice jedu hodinu tam a hodinu zpátky. Vystoupení trvá tři hodiny. Nejsme ovšem celou dobu v jednom pokoji, navštívíme všechny. Někde zůstaneme čtvrt hodiny, jinde deset minut. Naše klauniády jsou skoro pokaždé čistou improvizací. Často také sáhneme k osvědčeným stálým číslům, takzvaným rutinám, která spolehlivě rozesmávají.“

Klauny platí z finančních darů

Klauny neplatí ani zdravotní pojišťovny ani nemocnice ani rodiče. „Obecně prospěšná společnost Zdravotní klaun spoléhá pouze na dotace a na dary,“ říká Weissová.

„Časy, kdy většina darů byla od velkých sponzorů, jsou pryč. Přibližně devadesát procent peněz dostáváme od obyčejných lidí. Hodně nám pomáhají rodiče či prarodiče dětí, před nimiž jsme vystupovali.“

Loni Weissová navlékla masku klauna i na Štědrý den. Vyrazila za dětmi do jablonecké nemocnice, kde jich muselo zůstat s vážnými problémy osm. Letos pobaví nemocné děti na Silvestra.

„Známí mi říkají, že musí být hrozné, vidět tak často děti s velkými zdravotními problémy,“ uvádí Weissová.

„Jak se ale převlékáme do kostýmů, odhazujeme ze sebe všechny nálady a před dětmi myslíme jenom na to, jak na ně převést svou energii a rozsvítit nemocnici. Nejsme žádní necitové, ale lítost na nás nesmí být znát.“

Weissová zažila za pět let klauniád hodně, ale historky k dobru nedává. „Nepamatuji se ani pořádně na své první vystoupení, zůstaly ve mně jen emoce,“ tvrdí.

„Je ale vždycky prima, pokud se dítě před rodiči díky klaunovi konečně znovu usměje nebo když se při vystoupení propojíme s ním i s rodiči. Jednou jsme jako klauni dokázali, že se posadilo dítě, které předtím dlouhé dny jenom leželo.“