Stanislav Hnělička zemřel v liberecké nemocnici v pátek dopoledne. Redakci iDNES.cz to potvrdil jeho syn.
Stanislav Hnělička1922 - 2016 Stanislav Hnělička se narodil v Liberci v roce 1922. Roku 1941 se stal vojákem 11. pěšího praporu - Východního, československé zahraniční armády, která se formovala v Egyptě. Po skončení bojů u Tobruku byl převelen do Británie, kde byl zařazen do nově formované obrněné brigády, se kterou se po vylodění v Normandii zúčastnil bojů u Dunkerque a v západní Belgii s 2. tankovým sborem. |
V roce 2008 vyšla kniha Byl jsem tobruckou krysou spisovatele Jana Šebelky, ve které se čtenář seznamuje s veteránem formou rozhovoru, který s ním Šebelka vedl v zimě a na jaře roku 2008. Před dvěma lety ji autor rozšířil o nové vzpomínky libereckého rodáka.
Knížka není klasickým příběhem hrdiny bez bázně a hany. Hněličku ukazuje i jako vojáka, jemuž mimo jiné nedělalo žádný problém vystrašit výbuchem granátu kapitána československé armády. Hnělička byl sám jen poddůstojníkem, vadila mu ale namyšlenost důstojníka, který proti němu měl mizivé zkušenosti z těžkých bojů.
Z okupovaného Československa utekl Hnělička jako sedmnáctiletý v roce 1940. Hranice mezi Rakouskem a Jugoslávii přecházel tajně v prosinci. Tři sta kilometrů dlouhou cestu překonal bez jídla za čtyři dny, brodil se přes hory po pás ve sněhu, spal skrčený na bobku. Jako třiadvacetiletý se Hnělička vrátil vítězně domů - přes Tobruk, Dunkerque a válečná pole v Belgii.
Jako sedmadvacetiletý skončil v komunistickém vězení. Jako sedmdesátiletý nechal vyrobit za svých 27 tisíc korun nový pomník československým vojákům v muzeu Míru ve francouzském Caen. Aby za ním ukryl starý pomník s rudou hvězdou ve státním znaku.
Za peníze nepřátel užívání v Paříži
Hnělička mluví se Šebelkou nejen o statečném boji s Němci a jejich spojenci, ale také o malérech, do nichž se zapletl se svými kamarády. Když na sklonku války zajal sám přes deset německých vojáků, sebral jim 30 tisíc franků. Za ně si pak na dovolené s kamarády užíval s nóbl dámami v Paříži.
Hnělička popisuje v knížce rovněž obrovskou rvačku po zuby ozbrojených českých vojáků s koloniální britskou policií, jež málem přerostla v menší ozbrojenou bitvu. Rozpoutali ji poté, co se vrátili z obklíčeného Tobruku, kde téměř rok odolávali útokům německých a italských jednotek.
Jeho hrdinství bylo oceněno nejen polským a dvěma československými válečnými kříži, ale také v roce 2005 francouzským Řádem čestné legie. Po únoru 1948 byl perzekvován a vězněn. V roce 2007 mu prezident republiky udělil Řád Bílého lva.
