Kartografka, která je pracovnicí odboru životního prostředí na Libereckém kraji, je specialistkou na povodňové mapy a správkyní protipovodňového krajského webu.
"Minulý týden jsme naši mapu vystavovali v pražském Kongresovém centru, kde se konalo české setkání geoinformatiků. Zřejmě proto, že se tam vystavovaly a nabízely jen papírové mapy, sklidila ta naše, která je jediná svého druhu na světě, úspěch," míní Irena Košková. Nyní ji představuje na Dnech geografických informačních systémů v Krajské vědecké knihovně v Liberci.
Na otázku, jak přišla na nápad vytvořit mapu, kterou nejlépe charakterizuje slogan Svět plný vůní, odpověděla se smíchem, že si ráda hraje.
"Je nás taková parta a vymýšlíme, jak udělat mapy jinak, zajímavěji. Viděla jsem mapu jednoho města, ve kterém se lidé vyjadřovali k tomu, kde co cítí. Jestli to v některých místech voní, nebo naopak. Tam někde vznikl nápad s mapou vůní světa," vzpomíná nadšená kartografka, která vede pod hlavičkou krajského odboru životního prostředí ekologickou výchovu dětí. Při ní netradiční počin vznikl.
Chlupy, trus, koření
Jak mapa Svět plný vůní funguje? Na polystyrenovém podkladu jsou dvě velké mapy zemských polokoulí. Na kontinentech, podnebních pásmech, regionech a zemích jsou vyvrtány otvory, v nichž jsou zasunuty skleněné zkumavky zavřené umělohmotnými zátkami.
V nich jsou umístěné vzorky koření, alkoholu, živočišného trusu, bylin, zvířecích chlupů, koření a dalších voňavých, nebo zapáchajících látek.
"Nyní máme na mapě pětasedmdesát vzorků od šalvěje po zápach skunka," směje se autorka světově unikátní prezentace.
Před mapou je v liberecké knihovně neustále plno. V dopoledních hodinách to jsou především děti z libereckých škol, které třídenní celosvětovou akci navštěvují.
Otevírají jednotlivé zkumavky a snaží se uhodnout, jaké vůně z nich vystupují. U některých se jim to daří rychle, například, když narazí na vzorek s olomouckými syrečky, nebo vůni pomeranče. Nad zkumavkami se slivovicí a whiskou krčí nosy. Nikdo neuhodne zápach pižmoně grónského, tuňáka Humboltova nebo vůni slona.
"Postupovali jsme opačně, než se může zdát. Nepátrali jsme po typických vůních té které lokality. Sepsali jsme si seznam látek a potom se snažili k nim připojit území. Například, když se řekne doutník, tak si každý představí Kubu. Problém byl ale s Ruskem. U něj každý řekne vodka, ale ta cítit není. Tak jsme hledali, co je pro to obrovské území typické a našli medvědí česnek. Pěkně jsme si s tím prohráli," vzpomíná Irena Košková, na dobu, kdy před několika měsíci mapa vznikla.
Podle ní by šla stejným způsobem udělat například mapa Evropy, Středomoří, či Afriky, míst, při jejichž návštěvě intenzivně vnímáme vůně. "Problém by byl s podobnou mapou Liberce, nebo Libereckého kraje. Občas sice někde cítíme hnůj, nebo zápach z restaurace, nebo nějakou továrnu, ale to by se zobecnit nedalo," míní kartografka.
