Celodenním programem mu jsou turisté. "Letos to je slabota. Zavítá sem stále méně lidí," říká průvodce, kterému se již šest let od června do září stává sklářská chalupa domovem.
V chalupě se Ulbrych střídá se svojí kolegyní. Vrací se zpět do civilizace na jablonecké sídliště Mšeno. "Střídáme se po týdnu," vypráví Ulbrych. Oba dva jsou v důchodu.
Zatímco Michael Ulbrych si zažil krušné časy "jen" s bezpečnostním opatřením, jeho kolegyně nedávno na Kristiánově přečkala bouřku, zloděje i strom zasažený bleskem.
"Měla jsem strach, jak to tam naše průvodkyně přečkala. Spala dokonce tam, kde je galerie a muzeum a celou noc četla s baterkou v ruce. Bála se," řekla s obdivem ředitelka Muzea skla a bižuterie, kterému sklářská chalupa patří, Milada Valečková.
Ulbrych ale strach nemá. "Čeho bych se taky bál. Tady je bezpečněji než ve městě," směje se průvodce, kterému dny zpestřují právě turisté.
Chybí tu jen lednička, říká průvodce
Památník sklářství je pro ně otevřený každý den od 9 do 17 hodin. "Muzeum navštíví zhruba deset až patnáct lidí denně. To v loni, den na moje sedmdesáté narozeniny, sem přišlo až sedmdesát lidí. Jsem rád, když tu je plno," říká. Za dvacet korun vstupného turisté dostanou od průvodce porci historie osady Kristiánov okořeněnou zmenšenou maketou osady uprostřed muzea.
Památník sklářství v Jizerských horách
Aby průvodci v sklářské chalupě "přežili," musejí si přivézt zásoby jídla na týden. "Jenže není tu lednička, tak bereme jen to, co se nezkazí. Že tu není teplá voda, to nevadí, ale ta lednička," postěžoval si důchodce, kterému k osobní hygieně slouží pouze voda ze studánky.
Ani suchý záchod není překážkou. Přestože průvodci ve sklářské chalupě mají vyloženě divoké podmínky, vždy se na sezonu těší. "Každý na to není, ale když tu běhají srnky a slunce zapadá, je to tu jako v pohádce. To mi stačí," dojímá se Ulbrych.
Ten zlehka zapochyboval nad připravovanou rekonstrukcí sklářské chalupy. (detaily o ní zde) "Střecha a trámy potřebují opravit, ale bojím se, aby to s tou rekonstrukcí nepřehnali. Například podlaha k této chalupě už patří. Ale hodila by se sem sklářská pec, aby si turisté lépe mohli představit dřívější výrobu," navrhuje průvodce.
Za sezonu navštíví sklářskou chalupu, která byla kdysi Liščí boudou, zhruba tisíc turistů. Mohou se zde kromě muzea a galerie podívat na místa, kde stála kdysi nejvýznamnější sklářská huť, škola nebo panský dům. V osadě žilo před jejím vyhořením zhruba sto obyvatel.
