„Některé nálezy v sobě nesou fatální stopy,“ říká turnovský archeolog Jan Prostředník. „Během obléhání Mladé Boleslavi saskými vojsky v roce 1631 si někdo ukryl nádobu se sedmdesáti tolary a půltolary. Sasové město dobyli a majitel si své peníze už nikdy nevyzvedl.“
Mordování připadne člověku na mysl rovněž v souvislosti s objevením váčku se 180 slezskými mincemi z 18. století u brodu přes Jizeru. Vedle nich se nacházelo pečetidlo židovského obchodníka.
Co za zvěrstvo se tam nejspíše odehrálo, napovídá výnos z roku 1718, podle něhož má skončit na šibenici každý Žid, přicházející do Čech z Polska bez lékařského osvědčení.
Nejen pečetidlo a mince však patří mezi klenoty turnovské výstavy, která je podle Prostředníka archeologicky naprosto výjimečná.
„Máme na ní například sekyrku z doby bronzové,“ prozrazuje Prostředník. „Zůstaly na ní přeškrtnuté vrypy. Nedá se vyloučit, že si tak nějaký válečník zaznamenával počet poražených nepřátel.“
V důkladně zabezpečené turnovské klenotnici uvidí lidé od čtvrtku kromě jiného pravěké smotky zlatého drátu nebo slavné zlaté hradecké „osmičky“ - tedy artefakty ve tvaru čísel.
„Z Pojizeří pocházejí bronzové sekyry nebo bombastické stříbrné slitky,“ upozorňuje Prostředník. „Návštěvníci se mohou těšit i na keltský poklad z Týnce nad Labem či na pozlacený renesanční pás s drahokamy, zapůjčený do Turnova z muzea v Týně nad Vltavou. Pro výstavu jsme získali takzvané chrámové poklady od litoměřického biskupství, mezi něž se řadí například relikviář svatého Štěpána ve tvaru paže.“
Historik šperku z turnovského muzea Miroslav Cogan považuje za honosnou zlatnickou práci především renesanční pás z Týna nad Vltavou.
„Vznikl na konci šestnáctého století. Zlatník chtěl vyhovět urozené zákaznici, ale neměla peníze na pravé smaragdy, safíry a rubíny,“ podotýká Cogan.
Vypomohl si tak, že do lůžek zbarvených lakem zasadil vybroušené horské křišťály. „Díky lomu světla se rozzářily jako pravé drahokamy. Renesanční pás jsme jako velkou raritu představili před sedmnácti lety při výstavě o pěti stoletích českého zlatnictví v Bruselu.“
Turnovské muzeum ukáže také poklady, připomínající pohnutou historii Československa. V Roztokách u Jilemnice uschovali Češi po Mnichovu 1938 velké množství cenných mincí do nábojnice od dělostřeleckého granátu a zakopali je.
S odsunem Němců ze Sudet po druhé světové válce souvisí zavařovací sklenice, do níž vyhnanci uložili snubní prstýnky, hodinky a další rodinné šperky. Už nikdy se pro ně nevrátili.
„Oba poklady spojuje obava obyčejných lidí ze ztráty majetku a domova,“ konstatuje Prostředník. „Klid nenastal ani po roce 1948, kdy znárodňování znamenalo pro mnoho malých firem větší hrozbu než válečné rekvizice. Naše výstava končí stříbrnými brožemi. Po roce 1948 je ukryl jeden železnobrodský výrobce bižuterie. Jeho potomci poklad objevili mnohem později, když přestavovali rodinný dům. Část šperků nám věnovali.“
